Nenamáhám se s hledáním klíčů v batů?ku, tím spí?, ?e domovní dveře starého čin?áku na nábře?í jsou pootevřené, vyběhnu schody do druhého patra a zazvoním.
"Ty vypadá?," prohlásí ségra, jakmile mi otevře. "Prosím tě, to jde? pě?ky a? z Tábora?"
"Dá se říct," zavrčím podrá?děně. Protáhnu se kolem ní a zanesu ubohé lodičky do koupelny, abych je dala do pořádku dřív, ne? si jejich stavu v?imne máma. Prozatím je musím ukrýt za ko? se ?pinavým prádlem, koupelna patří Kristýnce, kterou Gábina přinese zabalenou jen v osu?ce, a jemně ji polo?í do vany na lehátko. Malá rozhodí ručičky, přes ségřinu opatrnost ji přechod ze sucha do vody poleká.
"Neboj se, neboj," chlácholí ji Gabča a rukou namydlenou dětským mýdlem přejí?dí po pětiměsíčním tělíčku. Kristýnka se brzy zaklimatizuje, nad?eně kope, a? to kolem stříká. "Jak bylo?" vyzvídá její matka. "Jsi nějak pře?lá mrazem."
"No, bylo." Shodím ze sebe promáčené oblečení, krom ko?ené bundy vesměs zralé do pračky, a v kalhotkách a podprsence vklouznu do froté ?upanu.
Gábina omyje ?ínkou obličej dítěte, malá se kření, sna?í se ?ínky zbavit, a překvapeně se na mě zahledí. "Stalo se něco?"
"Jo. Má jinou."
Ségra zalapá po dechu. "Fakt?! On tě nechal? V?dy?... Taková láska a? za hrob..."
"No, tak teď ji bude pro?ívat s Kateřinou," oklepu se se zá?tí. "Ti kluci jsou takoví..."
"Neřvi," konej?í mě dobromyslně. "Nebreč, Dano. Jestli?e tě nechal, nestojí za to, abys-?
"Abych si kazila ple?, co?" popotáhnu.
"Přesně tak," potvrdí Gábina, opláchne malou a zabalí ji do připravené osu?ky. "A je to..."
Máma sedí v obýváku, jediné místnosti, kde mů?e kouřit, ná? třípokojový byt jsme si spravedlivě rozdělily. Gabča s Kristýnkou obsadila lo?nici, máma obývák, na mě zbyl děcák. V modravém přítmí televizoru si nev?imne mých zarudlých očí. "U? jsi doma? Z toho tvýho vejletování si u?ene? tak akorát rýmu... V troubě jsou řízky, vezmi si je s chlebem, okurky jsou v lednici."
"Nemám moc hlad," přiznám. "Vykoupu se a jdu si lehnout."
Přilo?í cigaretu k ústům, zatáhne a její konec rudě zazáří. "Nezapomeň, ?e jde? zítra se mnou."
"Celá nakřivo," odfrknu, přetékajíc ochotou.
"Obřad je v půl třetí," informuje mě nevzru?eně.
Chci odporovat vehementněji, jenom?e mámu přepadne kuřácký záchvat, má co dělat sama se sebou a ne? bych čekala, a? se vyka?le, kapituluji. Ségra, která na kuchyňském stole vystlaném ?íněnkou natírá olejíčkem baculaté Kristýnčino tělíčko do v?ech faldíků a záhybů, co? je při ?ivosti dítěte práce pro vraha, v?ak jsem ji několikrát koupala sama, ná? rozhovor nejspí? sly?ela i přes chodbu, proto?e řekne prosebně: "Dano, musí? s ní jít."
"Tss, já ty její kolegy neznám, nedovedu si vybavit, kterej to vlastně byl... Kristu?ko, ty jedna ?í?alo, bude? le?et chvilku v klidu?"
"O kolegy nejde," vyvede mě z omylu. "Zítra přijde Ivo?."
"U? zase?" rýpnu si. "Ten tvůj drahou?ek by zaslou?il jinou přezdívku ne? Trilobit. Kupříkladu Velká huba..."
"Zítra přijde určitě," zopakuje důrazně.
"Hm, to u? tady bylo. Mockrát," připomenu jí. "Dá se říct asi tak v poměru jedna náv?těva ku deseti slibům, co?"
Místo odpovědi zpupně pohodí hlavou a sna?í se pohyblivé dítě, které ze v?eho nejméně tou?í po ?vanci plen, zamotat do pampersky. Nehádám se s ní, její věc, kdy? je blbá!
S řízkem v ruce namačkám na číselníku ?est číslic, urafnu si a s pře?vykováním trpělivě čekám, ne? v bytě vzdáleném od na?eho pouhých pár bloků (dřív bych tam snad do?la pě?ky!) někdo zvedne telefon.
"Křenová," ohlásí se konečně paní domu.
"Dobrý večer, tady Daniela. Mů?ete mi zavolat Soňu?"
"Ahoj, Danko. Soňa není doma, ?la někam s Kájou. Do kina, myslím. Jo, do kina. Mám jí něco vyřídit?"
"Ne, to je dobrý," řeknu zvadle. "Nashle."
Napustím si plnou vanu, do které nasypu půlku balíčku koupelové soli. Přesto?e se ponořím do nádherně teplé a ostře vonící vody a? po krk, ký?enou úlevu koupel nepřiná?í. Soňa je s Kájou a já jsem sama! Kde je nějaká spravedlnost?! Dojde mi, ?e mým rozchodem s Liborem je současně i konec báječným tahům ve čtyřech. Ti dva byli nejlep?í kamarádi, stejně jako my se Soňou kamarádky. V?ak jsme se s nimi seznámily v jednom dni a při stejné akci! Pod zavřenými víčky si promítnu film na?eho příběhu. Tenkrát, byl krásný vlahý májový podvečer, jsme vyrazily se Soňou na diskotéku do Centra. Libor s Kájou také, prý odreagovat se od učení. Padli nám do oka hned v předsálí, Soně se víc líbil Kája, mně Libor. Místo toho, aby doma ?rotili na blí?ící se maturity, po?ádali nás o tanec a později pozvali ke svému stolu. Ten večer byl super, kluci nás ve stejně kamarádském duchu vyprovodili. Jejich svatého týdne jsme vyu?ili beze zbytku dováděním na koupali?ti. Dlouho jsme si se Soňou nebyly jisté, na kterou z nás si který myslí. Teprve o prázdninách, kdy? Soňa slavila ?estnáctiny, se rozhoupali. Na?těstí správně! Nemělo to chybu, přesto?e se cesty kluků rozdělili. Káju vzali na vysokou, Libora ne. Nelitovala jsem toho, měl na mě mnohem víc času, Sonina láska se dostala do víkendové podoby, ta na?e byla vřelej?í, pevněj?í... Aspoň jsem si to myslela. Byl to můj první kluk. První ve v?em. O Vánocích jsme se v jeho pokoji při sta?ených roletách za bílého dne milovali, od té doby a? do března, ne? narukoval, mockrát. Nemělo to chybu! Psali jsme si týden co týden, nav?těvovali se. Slibovali si, ?e na sebe vydr?íme čekat, a oba tomu pevně věřili.
A teď se z ničeho nic objeví nějaká pihatá Kateřina a klidně mi Libora ukradne!!! Mého Libora, mého...
S koupelovu solí jsem to asi přehnala, výpary vystupující z vody mě pálí v očích.
Výpary, jo?!
Libore, jak jsi mi to mohl udělat... V?dy? jsem ti dala úplně v?echno, co jsem měla. Víc ne? Soňa, ve svých sedmnácti dodnes panna, poskytla Kájovi... Proč to nevy?lo?!