06. 12. 2008 - IV. VÁNOČNÍ KOLO

Čtvrté kolo je velmi podobné kolu druhému ? opět je va?ím úkolem poznat, ze kterých ?esti románů jsou vybrané ukázky ? tentokrát pospojované tématem ?TĚDRÉHO VEČERA. Ani teď jistě nebude třeba mo?nost ze tří voleb, ačkoli jsou jména hlavních hrdinů vyhvězdičkovaná, věřím, ?e příběhy snadno poznáte (a kdy? ne, i tentokrát pomohou stránky, stačí pročíst si anotace u jednotlivých knih a jména vystupujících postav). Odpovědi zasílejte mailem na adresu lenka@lanczova.cz, do předmětu dejte číslo kola. I toto kolo bude mít uzávěrku v neděli 14.12.2008, do této doby (včetně celé neděle) mů?ete soutě?it. Hodně ?těstí a dobře se bavte ? a kdy? díky ukázkám dostanete chu? si jmenované kní?ky přečíst a navodit si tak předem atmosféru Vánoc, bude to úplně super.

1.UKÁZKA

Večeříme ve čtyřech, táta slou?í. Lidi, co dělají na turnusy, to mají dost blbé, vlaky jezdí i o ?tědrém dnu.
Ne? zasedneme ke svátečnímu stolu, nanosíme pod stromeček do obýváku své dárky. Mamka naposledy, to abychom byli napnutí! K večeři za svitu svíček, vůně purpury a koled ti?e linoucích se z přehrávače usedneme v sedm hodin. Táta chybí, přípitek ?ampaňským je na dědovi.
?Tak abychom se tu zase za rok v?ichni ve zdraví se?li,? řekne jednodu?e, leč výsti?ně. ?A pří?tě i s Lubo?em.?
Chvíle těsně před jídlem je prý nejvhodněj?í pro sebezpytování du?e, časem nejtajněj?ích přání. Ta moje jsou poslední dobou stále stejná: dostat se na střední grafickou ?kolu a pro?ít konečně něco velkého, opravdového...
Kapra, by? nepatří mezi moje oblíbená jídla, jsem na ?tědrý večer ochotna sníst bez nejmen?ích protestů. Ty si za nás v?echny vybere děda, stě?ující si, ?e jeho kousek je moc propečený a na jeho bezzubé dásně příli? tvrdý.
?Proč si nevezme? zuby?? zeptá se brácha netakticky.
?Nebudu si strkat do pusy cizí zuby!?
?Tady ten kousek je určitě měkčí,? vymění mu mamka rychle porci ve snaze uhasit po?ár nepříjemností.
Děda si najde jinou příle?itost, proč být nespokojený. ?Samá kost,? huhlá mrzutě. ?Určitě porce z ocasu. Schválně jsi mi dala kousek, ve kterým je nejvíc kostí...?
Jinak ale proběhne večeře uspokojivě, tak?e kdy? mamka sklidí ze stolu a zacinká zvonečkem, abychom dodr?eli rituál z dávných dob, vrhneme se ke stromku celí nad?ení.
?Ly?e!? zajásám při pohledu na ?tíhlé nové bě?ky, které se za svitu svíčiček nádherně lesknou. Čekala jsem je spí? od táty, na mámu se mi zdály moc drahé. ?Díky, jsou skvělé!?
?To abys nedělala v Krkono?ích ostudu,? pousměje se.
Hm, zrovna tohle říkat nemusela... Poprvé mě toti? přepadnou výčitky svědomí, ?e chystám u?ít na rodiče takovou boudu... Nicméně rozbalováním dal?ích balíčků chmury z tváře za?enu. Diskman, no to je senzace! Elastická halenka černé barvy má naprosto skvělou barvu i střih, ihned si ji obleču a s uspokojením sleduji svoje proporce v zrcadle. ?Prsí? se jak granátník,? v?imne si mě pobavený Adam.
?Utři si nudli, ho?íčku,? poradím mu, díky výjimečnosti dne?ního dne a večera beze zloby. Adam musí být také naměkko, proto?e se ani nehádá.
Bráchův dárek je opravdu originální ? dostanu krabičku se ?esti kapesníky, mamka objeví v balíčku tuté?, zatímco na dědu a tátu čekají obdobné, pouze s pánskými vzory.
?Nedal sis moc práce s vymý?lením, co??
?Měl jsem to nakoupený hned,? ujistí mě Adam. ?Nevím, proč vy, ?enský, s nakupováním a sháněním dárků tak naděláte.?

2.UKÁZKA

Vánoce jsou dobou dárků, kdy si lidé dělají radost. Kdy? u? mám dárek koupený, bylo by hloupé jím nikoho neobdarovat! Sice si to několikrát vysvětlím, přesto jakou dobu váhám v křoví pokrytém jinovatkou vedle boxů na popelnice.
Pak, kdy? se konečně osmělím, se stane něco nečekaného. Nepředvídaná okolnost, řečeno kni?ně. Tou okolností je dívčí postava v dlouhém bé?ovém kabátě a s balíčkem ve vánočním papíře v podpa?í, která projde ulicí a zazvoní na zvonek dveří, které u? dobře půl hodiny hypnotizuji! Nebyla jsem jediná, kdo měl nápad donést dárek osobně...!
Domovní dveře se vzápětí otevřou a já zahlédnu kousek z Jáchyma oblečeného v d?ínsách a bílém tričku. Náv?těvou je překvapený, mo?ná zaskočený, něco takového určitě nečekal! Začnou se spolu bavit, dívka se na něj nábo?ně usmívá a kdy? se ke mně pootočí víc profilem, dojde mi, kde jsem ji viděla. No jistě, to je ta jeho spolu?ačka z koleje, se kterou občas dojí?dí! Terka se jmenovala. Nebo tak nějak. Tehdy mi nepřipadala jako konkurence, teď nevím. Fascinovaně hledím, jak si asi deset minut povídají, Jáchym si tře holé pa?e, ne? ho napadne pozvat ji dál. Trvalo mu to pěkně dlouho...! Dívčinu tvář rozjasní nad?ený úsměv, je vidět, ?e na to čekala celou dobu.
No... A to je skoro v?echno. S hlubokým povzdechem se seberu, odlepím nohy přimrzlé ke zmrazkům na chodníku a pomalu odkráčím. Spí? se odplou?ím, dalo by se říct.
Nesna?ím se ani jít na autobus, beru to jako procházku, potřebuji si provětrat hlavu, abych se u ?tědrovečerní tabule tvářila normálně a nic na mně doma nepoznali. Trvá mi to samozřejmě hodně dlouho, postupně se kolem mě začnou rozsvěcovat pouliční lampy ozdobené vánočními motivy.
Na náměstí Republiky se pod obrovským stromem koná vánoční koncert. Náměstí je plné lidí, kteří v tichém rozjímání poslouchají v?echny ty známé i méně známé koledy zpívané dětským sborem. Jde jim to fakt pěkně a díky nim cítím v očích slzy. Překá?í mi tam, potvory, sna?ím se je zapudit, proto?e mladá maminka, která trpělivě vysvětluje své asi pětileté dceru?ce, ?e i tenhle stromeček přinesl Je?í?ek, po mně zpytavě pokukuje.
?Tak velikej strom nemohl Je?í?ek unést,? vzpírá se víře své maminky copatá holčička.
?On ho přičaroval,? řeknu jí. ?Proto?e dne?ní noc je kouzelná. Plní se v ní přání a sny... Na, vezmi si.?
Holčička krabici s velkou ma?lí uchopí do náruče, musí při tom pořádně rozpřáhnout ruce, a zvědavě se zeptá: ?To je od Je?í?ka?! On u? přiletěl? Co to je??
?To je dárek,? vysvětlím jí, nedbaje udiveného výrazu její maminky. ?Mů?e? si do něj střádat svoje vlastní sny.?
?Děkuju!? křičí za mnou holčička. ?Děkuji ti, Je?í?ku!?

3. UKÁZKA

Výborného sma?eného kapra a je?tě lep?í salát spolykám spí? mechanicky, a? se divím, ?e nezdlábnu ?ádnou kost.
?Koukám, ?e Je?í?ek u? tady byl,? vtipkuje pan Koubek při pohledu na hromady dárků úhledně zabalených v červeném vánočním papíře se zlatými zvonečky a přepásanými zlatými stu?kami a ma?lemi. ?To jsem zvědav, co tam najdu letos... ?e by konečně to BMW? Psal jsem si o ně dobře dvacetkrát...?
?Co ty ví?,? zamrká na něho man?elka a je to docela legrace, kdy? o chvíli později pan Koubek vysněného spor?áka skutečně vybalí, akorát ?e pouze coby angličáka! Normálně bych se tomu musela smát, nyní mám jiné my?lenky. Pod stromeček se nijak nehrnu, posadím se do rohu gauče a dívám se, jak se naděluje u Koubků. Paní se nestačí divit, co je s klukama, proč je nezajímají dárky, ka?dý toti? zapadne do jednoho křesla a vzájemně utíkáme před pohledy těch druhých dvou. Je?í?ek jim nadělí prakticky toté?, paní Koubková to má jednoduché, celé roky nakupuje dvojmo a hotovo. K mému ú?asu i já dostanu dárky, a to hned tři! Jeden, jím? je velká kosmetická sada od Vichy, le?í přímo pod stromečkem, poděkuji za něj paní Koubkové a mám co dělat, abych se nerozeřvala. Ona se mnou počítala!! *** to inspiruje, zvedne se z křesla, odejde nahoru, aby se vzápětí vrátil s druhými dvěma. Připadám si vylo?eně pří?erně, kdy? mu na oplátku dám krásně zabalené tričko a sexy boxerky, a jakmile pod jeho i *** pohledem vybalím těhotenské kalhoty s laclem, div si neprokou?u rty, nače? mě dorazí obrovské sedící rů?ové slůně. To u? je v?eho nad moje síly, obejmu sloníka oběma rukama a zabořím do hebké hračky obličej. Mohu si jen gratulovat, ?e jsem se nestihla nalíčit, proto?e teď bych slůňátko nejen promáčela, ale i začernila od mascary!
V?em musí být jasné, co v sloní náruči dělám, nicméně mají tolik taktu, ?e to nekomentují ani se nevyptávají, dopřeji mi čas na sebrání. Hlavu zvednu teprve po nekonečné době, a to proto, ?e si ostatní přejí pěkné svátky.
?Díky za dárky, ***,? promluví na mě poprvé za dne?ní odpoledne a večer ***. ?Jsou skvělý. Hezký Vánoce.?
Pak se ke mně nachýlí, aby mě políbil. Jeliko? jsme v místnosti, kde jsou v?ichni přitomni a docela určitě se dívají, přesto si dá zále?et a zdaleka nejde jen o nezávaznou přací pusu.
Hned poté se chci zase posadit, ale jeho brácha je rychlej?í. Podá mi ruku: ?Já ti přeju taky jen to nej... A nejen k Vánocům... Měj se půvabně, ***...?

4. UKÁZKA

Tě?ila jsem se na prázdniny, pohádky, kina a vycházky se Simonou, vůni, dárky, domácí pohodu, stromeček. Den před ?tědrým dnem v?ak dostal ta?ulda fantastický nápad strávit svátky na chatě!
?Dole na hranicích je metr sněhu, pohodička,? lákal nás.
Je zajímavé, ?e ka?dý si pod pojmem vánoční pohoda představí něco jiného. Tátovi stačí metr sněhu, nezvedené dcery daleko od zhoubného vlivu velkoměsta, hořící krb na vlastní chatě a mámin vynikající bramborový salát, mamka tou?í po naklizeném bytě, napečených dobrotách a rodině v bezpečí a pohromadě, kluci mají největ?í radost z toho, ?e je o prázdninách ?kola zavřená, celé dny proly?ují, a kdy? najdou pod stromečkem hračky, budou v sedmém nebi. Pro ségru znamená pohoda spát do oběda, vyrazit na rande a dostat samou parádu. A pro mne? Mít prima domov, vyjít si se Simonou, dostat ko?ené boty a ? usmířit se s ***.
Tyhle Vánoce se absolutně li?ily od v?ech, které jsem dosud pro?ila, a upřímně musím přiznat, ?e ?patné nebyly. Zkoulovali jsme tátu a vycpali ségře py?amo sněhem, aby se jí uráčilo vstát, stromek nazdobili jen perníčky, a přesto vypadal kouzelně, v rádiu hudlali koledy, za okny poletovaly vločky sněhu, Jarce vyskočil při sma?ení rybí řízek a? na podlahu a Petr málem spolkl kost, kterou mu mamka, zdravotní sestra, odborně vylovila z krku.
?Ta je,? prohlí?el si ji Pavel nábo?ně.
?Viď?? nadul se poloudu?ený Petr. ?Jako turecká ?avle.?
?Prosím tě, jak se ti mohla vejít do krku?? nechápala ségra, nebo? zapomněla, ?e na?i kluci doká?í nemo?né.
Po večeři zdr?oval táta slavnostním projevem a přáním, abychom se tady za rok se?li v?ichni ve zdraví. V duchu jsem ho opravila, tady to být nemusí, stačí doma!
?tědrovečerní noc je kouzelná v?dycky, ale na chatě, uprostřed ztuhlé, a přece ne mrtvé, jen vyčkávající přírody, na břehu zamrzlého rybníku lemovaného stromy s vysokými čepicemi sněhu a námrazy, v tichu, které doslova řvalo do u?í, jsem si její krásu uvědomila naplno.
A ?e jsem dostala vysoké kozačky, svetr a kní?ku, bylo jako dezert po dobrém jídle, nikoli hlavní chod.

5. UKÁZKA

Báječněj?í ?tědrý den jsem v ?ivotě neza?il. Sandra u mě poprvé nebyla na náv?těvě, ale jaksi ke mně patřila. Cítili jsme se jako novoman?elé, nepoznamenaní stereotypem starostí a povinností, bláznivě zamilovaní a přitahovaní ?árem svých těl. Nejprve jsme ustrojili stromeček zasazenej v květináči, nebo? stojan jsem pochopitelně zapomněl obstarat, pověsili na něho ?est lesklých koulí, v nich? se odrá?ela její krásná tvář jako v kouzelném zrcadle, sem tam uvázali fialovou ma?ličku, a kdy? jsme výzdobu dokončili upevněním svíčiček na skřipcích, musel jsem Sandru políbit, abych si dokázal, ?e tuhle krásu doopravdy pro?ívám, ?e nespím.
?Počkej, teď přijde na řadu kapr a salát,? odstrkovala moje nedočkavé ruce.
?Kapr je ti předněj?í,? vyčítal jsem.
?Vydr?. Kapr má přednost, podívej, jak vypadá, chudák. Ty nelekne?, toho se nebojím,? zasmála se. ?Umí? ho klepnout??
Zabití kapra, jeho sta?ení, vykuchání a naporcování není samo o sobě nic tě?kýho, Sandra mi podávala náčiní jako sestřička při operaci. Náhle zezelenala a utekla na záchod. Ty její záchvaty! Celou dobu, ne? se v koupelně odemkla, jsem se přede dveřmi tetelil strachy.
?Dobrý,? uklidňovala mne. ?Ale kapra rad?i dodělej sám.?
?Vadí ti krev??
?Nevím. Nikdy mi nevadila, teď mo?ná.?
?Posly?, do?la sis vůbec včera k tomu doktorovi??
?Ano,? odvětila se zvlá?tním pohledem.
?A? ?lučník??
?Hm,? odpověděla neurčitě.
Celej jsem se rozklepal. ?Musí? na operaci? Kdy??
?A? za čas. Nejspí? začátkem srpna. Netvař se jak bo?í umučení, sám jsi mi tvrdil, ?e ?lučník mi vy?mikne i vrátnej.?
Odpoledne pokračovalo bez komplikací, brzy jsem se upokojil. Sandra se smála, ?ertovala, mazlila se se mnou jako dřív. Věřil jsem, ?e její zdravotní stav není ohro?en.
Sna?il jsem se jí pomáhat, v?ude se spí? pletl, přesto to odpoledne i večer patřilo k na?im nejkrásněj?ím. Za okny poletovaly velké mokré vločky, které se na zemi zase rozpou?těly, na pánvičce prskal kapr a já pro?íval čistou lidskou radost. Tohle je ono.
Večeřeli jsme u? v pět, sotva se za okny pořádně setmělo. Nevěděl jsem, kdy musí odejít k jinému stromku, jistě mnohem honosněj?ímu, ale zeptat jsem se nemohl. Nechtěl jsem si připustit, ?e je?tě dnes zasedne k jiné ?tědrovečerní tabuli a u jiného stromečku rozbalí jistě dra??í a lep?í dárky. ?il jsem přítomností. Vnímal jsem poezii Vánoc, vločky na zahradě, vůni svíček, vanilky i jehličí, sly?el cinkot příborů a ti?e hrající koledy. Pro?íval jsem Sandru naproti mně, vstřebával její voňavou krásu a mohl na ní oči nechat. Večeřel jsem v obleku a s kravatou! Na?e první Vánoce jsou dostatečným důvodem dát se do gala. První ? a mo?ná poslední.

6. UKÁZKA

Na půlnoční jsme při?li na poslední chvíli, tudí? na nás nezbylo jediné místo v lavicích. Stáli jsme vzadu u jesliček, poslouchali povzná?ející tóny Rybovy vánoční m?e a uvnitř se nám něco tetelilo. Myslím, ?e v?em. Tomá? obejmul Petru, Ondřej chytil za ruku Karolínu. Poodstoupila jsem a? ke kraji, abych získala víc prostoru. Bloumala jsem pohledem okolo. Viděla jsem tváře známé i méně známé, postávali tu kluci i holky ve dvojicích, přinejhor?ím ve skupinách.
A já sama!
Sevřelo se mi srdce je?tě víc. Vloni jsme tu rozjímali s ***, dr?eli se za ruce a věřili v nás samé. Polkla jsem, zamrkala a zavřela oči, abych zahnala slzy.
Ucítila jsem něčí pohled. Neměli mě sem brát, tohle nejí pomoc, ale mučení neviňátek!
Ne, neviňátko nejsem, vůbec ne, ale tenhle trest je neúnosný! Zaregistrovala jsem změnu hudby. Podle slov jsem poznala koledu Narodil se Kristus Pán, kolem mě ji sborem zpívali,ale já ji zpaměti neznala. Tlak v krku i v očích maličko polevil a já je mohla otevřít, abych se podívala, kdo mě tak soustředěně pozoruje.
Dva kroky vpravo stál ***.
Prudce jsem zčervenala, zpanikařila a podívala se na Káju, co tomu říká. Chytila mou výzvu, li?ácky se usmála, povzbudivě mrkla a honem dál zírala do zpěvníku.
I *** ho dr?el. Nedíval se do něho ani nezpíval, stále hleděl na mě.
Karolína věděla, ?e tu bude! Nejspí? ho potkala ve městě, a jeliko? je věřící, do?lo jí, ?e si půlnoční m?i nenechá ujít. Anebo s ním mluvila?!? Proto tolik usilovala o mou účast? Ne, nesmysl. Náhoda, nic víc.
Otočila jsem se k východu. Uteču! Nevydr?ím jeho pohled! Jen?e kolem stále hodně lidí, musela bych se prodírat, způsobila bych rozruch. A pak, nohy mi jaksi vypověděly slu?bu, stála jsem jako přikovaná.
*** natáhl ruku se zpěvníkem, abych podle něho mohla zpívat. Mrkla jsem se na sloky. Ti?těná písmenka zdvojatěla, zasklila se a já nepřečetla jediné.
Kap. Na název z tučných písmenek Já bych rád k Betlému dopadla velká černá slza obarvená řasenkou.
Za ní druhá.
Třetí.

Správné odpovědi:
1. Kde končí svět
2. ?eptej do ticha
3. Postel plná rů?í
4. Panna nebo Blí?enec
5. Lucky Luk 1
6. Podej mi ruku, Radko!
Ze 120 úspě?ných soutě?ících počítač náhodným výběrem vybral RADKU LINDOVSKOU.