Lenko, čtu podruhý (zatím jsem tak ve třetině). Říkala jsem si, ?e jsem třeba Sáře při prvním čtení křivdila, i hodlala jsem číst s odstupem. Leč zjistila jsem, ?e ho nejspí? nejsem schopna nebo? se Vám podařilo vytvořit hrdinku, ke které cítím téměř fyzickou antipatii. ?ádný hrdina/ka mi takhle nevadil/a, nikdo mě takhle neiritoval. Mo?ná je to tím, ?e Sára má být v podstatě kladná hrdinka, ale já ji tak prostě nedovedu vnímat. Nevím, čím to je, ?e jsem k ní takhle nekompromisní, to se mi u ?ádné Va?í postavy dosud nestalo. V?dycky buď přivřu oči nebo nad nimi mávnu rukou.
Nikdy mi nebyly sympatické hrdinky, které musí být za v?ech okolností nejlep?í (a snít o tom u? v devíti letech?). Na Sáře mě rozčiluje i skutečnost, ?e si sice kamarádce stě?uje, ?e s ní Richard jedná jako s onucí, ale ?aty (jako poděkování za hezký víkend - co? samo o sobě mi přijde dost děsné: kdy? budu na přítele dostatečně hodná, dostanu od něj pří?tě třeba ?perk?) od něj přijme. Nicméně mo?ná právě pro tyto bouřlivé emoce, které ve mně kniha vzbuzuje, mě ji baví číst. Jsem zvědavá, jestli se při dal?ím čtení budu ve svém názoru utvrzovat, či zda mi bude vyvrácen. A Lenko, rozhodně to neberte jako kritiku. ;-)