Leni, promiňte, ?e se tedy do té debabaty, která není určitě vesela ... Já nevím proč ale měla jsem zafixované v hlavě, ?e jste zaměatnaná v knihkupectví a zemřela Vám man?el ( za tohle se Vám moc omlouvám ... ) ... Sice mi nezemřel přítel a ani bych to nikomu nepřála ale zato mi zenřela prababička ... Byl to člověk, se kterým jsem byla denně a se kterým jsem musela denně mluvit ... Asi si dovedete představit, co to pro mne bylo, kdy? babička ( její dcera ) při?la k nám nahoru a řekla mi, ?e babička u? není ... Hodně mne to ranilo a asi půl roku, neli více jsem se musela s toho vzpamatovávat ... Hodně velký zásah do ?ivota, a vlastně ze v?eho mi pomohl přítel ... Hodněkrát jsem se mu vybrečela na rameni a on mi taky řekl, co se stalo v jeho rodiné, tak nějak jsem si uvědomila, ?e je opravdu třeba jít dál, i kdy? bez člověka, kterého jsem milovala ... Bohu?el :-((

Bohu?el i se smrtí se člověk v ?ivotě setkává (a nemyslím s tou vlastní, tu má ka?dý jistou - jak říkal jeden duchovní nedávno v TV, smrt je jediná jistota v ?ivotě, na kterou se ka?dý mů?e spolehnout), mluvím teď o smrti blízkých. A? u? jde o babičku, strýce či man?ela, ten, koho máme rádi, v?dycky hrozně chybí.