tuhle kní?ku jsem četla asi dvakrát, poprvé před ?esti lety, kdy se mi náhdou dostala u sestřenky do ruky, a dokud jsem ji nepřečetla, nedala jsem ji z ruky :) v době, ky jsem ji četla poprvé, mi byla hodně blízká, proto?e jsem stejně jako Vicky nastupovala do prváku na zdravotku, na sestřičku, a musím se přiznat, ?e mi nahnala hrůzu...četla jsem ji tehdy koncem srpna, a u? jsem viděla sama sebe v její ků?i- jak nebudu učivo zvládat, jak je v?echno tě?ký, a kolik nového to pro mě bude, ač jsem to měla o něco sna??í, ne? hrdinka, nečekal mě toti? ?ádný internát, ?kolu jsem měla půl hodinky městskou dopravou od domova...?kolu jsem tedy před dvěma lety úspě?ně absolvovala, ale ani u mě se prvák neobe?el bez problémů..stejně jako Vicky jsem byla z několika předmětů na propadnutí, nezapadla jsem do kolektivu, proto?e jsem se od malička věnovala fotbalu, a v na?em týmu byla jediná holka mezi klukama, navíc mezi star?íma klukama, a ti mě obdivovali, dávali mi pocit, ?e ve fotbale jsem na holku dost dobrá....a měla jsem potřebu to těm novým lidem ukázat, ?e jsem jiná, a prostě jsem si hrála na něco víc...holky ve třídě měly ?minky, zajímaly je diskotéky, chodily na rande....při?ly mi s tím poněkud trapné....asi po půl roce mi do?lo, ?e to je pěkná blbost, povy?ovat se nad ně, ?e ka?dý má své zájmy, a ?e jen proto, ?e se ty zájmy li?í, neznamená, ?e jsou ?patné, a ?e i přes ty rozdíly doká?eme najít společnou řeč..... ?kolu jsem nakonec udělala s vyznamenáním, co? dodnes nechápu, já, celý roky průměrná studentka s trojkama, dvojkama.... dneska u? dva roky pracuju, a zrovna mám zálusk na tuhle knihu, usmívá se na mě z poličky.... no nic, jdu číst, potřetí :)