Děkuji, Diano! Tenhle román rozhodně nepatří mezi oddechovky, Johana to měla tě?ké sama o sobě, takové zázemí, to je dost síla, tou?ila po lásce, přála si najít někoho, o koho se mů?e opřít a s kým mů?e začít ?ít... A v zamilovanosti byla slepá, proto?e Dominik tou oporou nebyl ani náhodou. Interrupce byla v jejím případě rozumným ře?ením - i kdy? se nedá říct ideálním, proto?e v tomhle ideální ře?ení neexistuje.

Taky souhlasím... Interrupce je určitě tě?ký zásah do psychiky i fyziky (ostatně jako ka?dý zákrok, operace apod.), ale Johana by dávala příli? mnoho v sázku, kdyby dítě za takových podmínek donosila. Hodně věřím v důle?itost prenatálního období a v ?ir?í souvislosti (no, je jasné, ?e se svým celkovým postojem k ?ivotu, zdraví atd. ani mít jiný názor nemů?u.... :) a jsem přesvědčena o tom, ?e by byl skutečně risk pro?ít těhotenství po boku alkoholického, primitivního a agresivního otce, navíc bez prostředků, bez vzdělání (mateřská je pak v jistém smyslu záhul i bez individuálního studijního plánu, jak spousta ?en určitě potvrdí, nato? kdy? se má kloubit s čímkoliv jiným, jako je třeba ta ?kola!!), naprosto bez zázemí. Vůbec by nebylo divu, kdyby se narodilo psychicky či jinak naru?ené dítě... :( Johana byla silná, statečná holka, ale tohle je příli? velké sousto... a je stra?ná ?koda být na dítě sama, to mi nikdo nevymluví... Některé ?eny to třeba zvládly, jiné méně, ale ?koda to prostě je... v?dy? není nad to, být na v?echno dva, na problémy a starosti i ty radosti, které dítě přinese... U? se do toho zamotávám, prostě Johana i podle mého názoru zvolila to mnohem men?í zlo. A Dominika patří vykastrovat, jak říkala tetička Moniky ze ?eptaček.... :)

V tomhle souhlasím s Aničkou. Z vlastní zku?enosti mů?u říct, ?e bez sebemen?ího zázemí bych péči o dítě nezvládla. Co kdy? by jí miminko onemocnělo? Kdo by ?el na brigádu? Kdo by jí dal peníze. A veř, ?e jsem byla doma ka?dou chvilku. Jen blbé očkování zabere tři dny s horečkou doma.
Ač si nemyslím, ?e je to pouze plod, který nic necítí, volila bych stejnou mo?nost.
Ne? mít dítě v dětském domově, nemohouc se o ně starat, to raději ?ádné. A představa, ?e ho vychovává někdo jiný, proto?e já selhala...to u? vůbec ne.
Je to asi sobecké, ale je to tak.

Myslím, ?e v knize bylo dosti zřetelně popsáno, ?e pro Johanu nebyla tato volba ani trochu jednoduchá. Vzdát se svého dítěte je neskutečně tě?ké rozhodnutí. Ale v její situaci to prostě ne?lo jinak.
Souhlasím s tebou - pokud bych neměla zázemí, pokud bych měla stejné podmínky jako Johana, nikdy bych na svět dítě nepřivedla. Jako sobecké to vůbec nevnímám.

Ono je hrozně tě?ké, bavit se na teoretické úrovni :-). Johana zřejmě udělala to nejlep?í, co mohla. Já snadno napí?u, ?e bych si to nechala, proto?e nevím, jaké to je nemít oporu v rodičů... úplně si nedoká?u představit Johanin "svět". Ale také si nedoká?u představit, ?e bych se musela dobrovolné vzdát svého dítěte, co kdybych u? pak nemohla mít děti...

Já si ten Johanin svět docela představit umím, tak?e ji chápu. Stejně tak ale chápu, ?e to pro ni nebyla lehká volba. Ono kdy? má? rodiče, který tě podr?í, pak je v?echno snaz?í, i kdy? se na tebe třeba partner vyka?lal.

Myslím, ?e potratem Johana vyře?ila mnohé, přesně jak pí?e Anička, tak by se to v tý době asi nedalo takhle utáhnout, něco jinýho je, kdy? rodiče o svoje dítě stojí, pak tomu tolik nebrání dítě opravdu porodit, ale při Johaniný situaci, to zvládla jak se to momentálně opravdu dalo :-)