Milá paní Leničko,

ačkoliv jsem jako obvykle stra?ně líná, dala jsem si nějaké předsevzetí (o prázdninách zase pohnu s opáčkem obzvlá?tě ,,předmobilových" kní?ek + Vám v?dy napí?u nějakou tu ,,recenzi"), tak jej alespoň v té první části plním, s tou druhou je to hor?í, i kdy?.... Kdybyste byla na FB, měla byste daleko ?ivěj?í přehled, jak právě čtené kní?ky pro?ívám... :-)

Například Blbej fór mě i podruhé, po deseti a? jedenácti letech, kdy jsem ho četla poprvé a pamatovala si jen jména hlavních hrdinů, pokus o sebevra?du Markéty a to, ?e by to mělo dobře dopadnout (přičem? pro mě je dobře to, ?e spolu ti moji vytipovaní hrdinové budou, to víte... :-))) ), naprosto dostal! :-)

A? u? vybranými songy (například písničku ,,Go West" jsem jako malá, ?esti-sedmiletá milovala, nedala si říct a pořád ji zpívala tak, co jsem tam pod tou tehdy absolutně neře?enou angličtinou jako dítě sama sly?ela, tedy ,,helen, ví v vajfanví, helen, ví v vajfanví..." :-))) ), starými dobrými kresbami v průběhu celé knihy (paní Leničko, to jste v?dycky kreslila Vy v těch star?ích kní?kách???? :-) ), pravou ořechovou romantikou a sice poněkud rychlej?ím, ale přesto hluboce spádným vývojem neposkvrněným smskami a nebo jakýmkoli druhem chatování na netu (něco, co my, později narozené, u? bohu?el asi nikdy neza?ijeme), krásnými vztahy, které Iveta měla s rodiči a já jí to mohu nepokrytě a smutně zároveň závidět, typicky vtipnými mlad?ími sourozenci, taky se mi hrozně líbil nápad se třemi intermezzy, které u? od počátku slibovaly zajímavé a originální počteníčko, dále mě přímo nadchlo to Ivetino celé rodné číslo, hned mi byla blí? tím, ?e jsem si řekla, ?e tahle holka je o deset let star?í, tak?e působila tak nějak ,,pravěji", uchopitelněji... :-)))) Dál jsem si zkou?ela představit, co by asi taková dne?ní prohnaná ?estnáctiletá holka řekla Jakubovi na ten jeho poněkud sobecký způsob oddávání se lásce, a prostě celkově jsem to pro?ívala táááák moc, ?e bych se chtěla vrátit v čase alespoň tak, kdy? jsem kní?ku četla poprvé a člověk měl ve dvanácti přece jenom je?tě naděje a sny, ?e se nějaký takový kluk Filipova formátu vyskytne (dnes u? jsou jiní jak kluci, tak holky, jiná doba, tak v to doufat ani nejde), a nebo se prostě narodit tak, aby mi alespoň je?tě v těch tro?ku normálních (po této bez mobilu a netu vztahové stránce!) devadesátých letech bylo ?estnáct, sedmnáct a já právě v nich za?ívala lásky, ,,vzrů?o", jestli kluk na rande přijde/nepřijde, ani? bych netu?ila, jestli se mu něco třeba stalo, nebo cokoli... No, jsem prostě nenapravitelný a nepoučitelný snílek, mnozí by řekli, ?e naivní blázen, ale já se v těch svých snech a alespoň ve Va?ich kní?kách do takových ,,libových" dob budu v?dycky ráda vracet, nemám dál co dodat, konkrétně polopaticky kní?ku moc rozebírat momentálně nechci, proto?e by to bylo na dlouho a jsem na to fakt moc líná... :-)

A slova na závěr?
Co se mě týče, jsem jednoznačně pro, ?e Filip v nemocnici byl, ?ádnej sen, Iveta je ??astlivec, ta má to ?těstí takové krásné sny ?ít ve skutečnosti! :-)

Prostě krásný pocit, zábavné čtení a moc Vám děkuji! :-)

PS: Hned zítra začnu Milenky a Hří?níky... ;-)