Milá Pavlo, díky za příspěvek, prima, ?e se ti líbí moje kní?ky, pochvala Třinácté komnaty mě potě?ila! A co se týče Potí?istky, no ví? co, sna?ím se psát různé příběhy s různými hrdinkami, tím pádem nemohou být v?echny romány (i hrdinky) vtipné a veselé a bezstarostné. Mám knihy jak oddechové, tak ty vá?něj?í, psychologické, kde se rozebírá nějaký problém. V tomhle případě je těch problémů víc a jeden vá?něj?í ne? druhý, ne?lo o to čtenářky pobavit :-). Ke v?emu je to,co ?árka pro?ila, skutečné, no a jeliko? jde o reálný příběh, musí mít i reálný konec, ?ádný happy end, tomu by ani nikdo nevěřil. Přesto se to podstatné vyře?ilo - ?árka má ?anci, ?e se z toho dostane, i kdy? to bude trvat hodně dlouho, ale u? tím, ?e se rozhodla promluvit a nedusit to v sobě, jak to dělala celé roky (a tím pádem se její psychické bloky prohlubovaly víc a víc), udělala velký posun vpřed. Ve skutečném ?ivotě se s traumaty, jakými trpěla, potýká spousta dívek - a trvá celé roky, ne? se přes ně dostanou. Nevím, zda napsat pokračování. Čtenářky mi o ně sice pí?í, nicméně si představují, ?e by se ve dvojce ?árka otřepala a byla v pohodě... Ov?em to by nebylo moc reálné, to je to. Minimálně by muselo jít o posun v čase, druhý díl by se musel odehrávat nějaký čas po tom prvním... a je otázka, jak dlouhý by ten čas musel být... Tak?e, není to přita?ené za vlasy ani trochu, spí? jsem se je?tě "krotila" :-), aby příběh nevyzněl moc pesimisticky, ale aby byla na konci naděje. A ta tam je.
Měj se krásně, a? se ti Třináctá komnata líbí a? do konce.