Mně osobně na Potí?istce "vadí" (nějak nemů?u najít vhodněj?í výraz...), ?e je nabitá emocemi, hodně záva?nými problémy a končí z Lenčiných knih asi nejvíc otevřeně. Pomlčím-li o tom největ?ím problému, co ?árku tí?í, tak mi jako dost děsný přijde i ten přístup jejích rodičů, který k ní měli od dětství. Nebo Ondra, na kterého ?árka nezapomněla i přes "vztah" s Benem, se v knize objevuje jen letmo, nic o něm nevíme, jen ?e ?árka na něj nedokázala zapomenout.
Před časem jsem tu četla něco o tom, ?e prý pokračování chtějí jen nějaké nevyrovnané puber?ačky, které by vzhlí?ely k násilníkovi (Benovi) a ?árlivost braly jako projev lásky. Nevím, na základě čeho autorka ten názor získala, ale z puberty jsem vyrostla u? před desetiletím a, ač je to mo?ná k nevíře, nemám ?ádný "vysněný konec", který, kdy? by se nekonal, by mi celý příběh otrávil. Vůbec jsem se s tak tě?kým tématem nedokázala popasovat, tak?e otevřený konec mám otevřený i v hlavě, představivost mi tu kní?ku prostě nedopsala do konce... Tak?e bych se jen ráda o ?árce, se kterou si osud pěkně krutě pohrává, i o jejím okolí (rodiče, Ondra, Jarek) dozvěděla víc...