Milá Maru?ko, to je prostě věkem, za pár let (třeba za dvacet :-) ) se na to zase bude? dívat jinak. Mnohá realita je je?tě zoufalej?í, bohu?el. A to s těmi smrady, kdybych tvrdila, ?e jsme nikdy s kamarádkami při debatách o dětech tohle neříkaly, lhala bych :-), co? samozřejmě neznamená, ?e bychom byly ?patné matky a neměly svoje děti rády. To vůbec ne, jen?e ony i ty zlatíčka doká?í jít někdy pěkně na nervy, hlavně v pubertě :-). Co se týče zá?itku s nebo?tíkem, tak ten je stoprocentně pravý, stal se mé nejlep?í kamarádce přesně v době, kdy jsem román psala, no a jeliko? je tak morbidní a bizarní zároveň, musela jsem ho do románu zamotat. Ví?, ono v?eobecně platí, ?e v?echny zá?itky, co se zdají ?ílené, jsou v?dycky pravé. Platí toti? to, ?e tak ujeté věci, jaké připraví sám ?ivot, by si ani spisovatel nevymyslel, neměl by na ně fantazii :-)

Já si samozřejmě nemyslím, ?e děti jsou jenom hodné a jejich rodiče je nikdy nijak o?klivě nenazvou, jen?e mně při?lo, ?e hlavní hrdinka je 3/4 knihy jinak ne? o?klivě nenazývá, i kdy? jí zrovna nic neprovedly. A mo?ná jsou i zoufalej?í případy, ale snad jich není tolik, myslím, ?e je víc těch tuctověj?ích, ne třeba zrovna ?tastných, ale ani ne takhle extrémních jako třeba man?elství Evy, vztahy v této knize mi prostě připadaly trochu moc přehnané, ?e takhle se to děje, ale v extrémních případech, a ?e tady bylo moc extrémů vedle sebe.

Dobré ráno, nemyslím si, ?e by tam bylo moc extrémů vedle sebe. Někdy ?ivot přinese tak absurdní situace, ?e se tomu člověk brání uvěřit, i kdy? se to týká přímo jeho. Někdo něco takového nepro?ije za celý ?ivot, co jiný během jednoho roku. Někdo takové situace přímo přitahuje a nejen on, ale i jeho přátelé. Náhled na to v?echno se li?í i věkem. A ka?dému přeji, aby ?il v tom "pohodě" světě a nemusel přemý?let, proč se mu pořád něco děje, proč u? konečně nemů?e ?ít normálně. Přeji krásné ráno v?em, snad sluníčko přinese jen a jen dobrou náladu!