Milá Terko, díky za příspěvek, potě?il mě. Jsem ráda, ?e se na to dívá? takhle s nadhledem. Moje odpověď na přede?lý příspěvek by ?la nakopírovat i sem, je to přesně ono - slogan nikdy neříkej nikdy je pravěj?í, ne? si dovedeme představit. Alex nebyla ?patná a ?e ji děti někdy ?tvaly, no tak to je taky realita (stejně jako puber?áky někdy ?tvou rodiče, co si budeme povídat :-) ). V?em, co si představují, ?e se svým dítětem si budou o v?em povídat, budou si rozumět, budou mít kamarádský vztah a důvěru, ?e se na ně dítě obrátí s ka?dým problémem a oni pro ně budou mít v?dycky pochopení, moc přeji, aby to tak opravdu měli, proto?e i sebelep?í představy a snahy vezmou leckdy za své (ona ta snaha musí být toti? na obou stranách a nechce se mi věřit, ?e v?ichni, co tu jsou, se v?dycky se v?ím svým rodičům v pubertě svěřovali a nikdy v ničem nezalhali :-) ). S dcerou jsem měla v?dycky prima vztah, ov?em kdybych tvrdila, ?e se ve 14-15 nechovala jako smrad, nebyla by to pravda :-) Na?těstí to bylo tak, jak pí?e? i ty, brzy se to zase srovnalo, ale určitá doba byla dost kritická :-). Měj se super, Terko, a je?tě jednou dík za pochvalu, udělala mi radost.