Milá Mí?o, děkuji ti za dlouhý a krásný příspvěk, je vidět, ?e sis příběh pro?ila se v?ím v?udy a hlavně mu porozuměla. Některé čtenářky Romanu odsuzovaly - jak za to, ?e sebou nechala Hynkem manipulovat, ?e na něm byla závislá a dávno ho neposlala k vodě, tak za to, co provedla nejlep?í kamarádce. Jen?e ono nikdy nic není jen černé nebo bílé a já bych ji neodsuzovala ani za jedno. Ka?dý teoreticky ví, co je dobré a co by dělat neměl, proto?e by to ublí?ilo druhým (nebo i jemu samotnému), jen?e jaksi v praxi, kdy? se do takové situace dostane, je to pak o něčem jiném. A v zamilovanosti, kdy se zamilovaná holka sna?í sebe samu přesvědčit, ?e je v?echno v pořádku, zavírá oči před tím, co by mohlo být nezávislému pozorovateli jasné, doufá, ?e se nic neděje a ?e to bude dobré, je mo?né úplně v?echno. No a to s Anetou sice ko?ér nebylo, ov?em nebyla to zdaleka jen Romanina chyba, ?e. Názor na nevěru se nejspí? vyvíjí věkem, v určité době je skoro ka?dý přesvědčený, ?e by ji nikdy neodpustil, ale tyhle nekompromisní názory postupem času přestávají být tak moc vyhraněné a u? se leccos slevuje... A jestli přiznat kamarádce, ?e její přítel není ?ádný svatou?ek, to? dilema! Asi stejné, jako se přiznat s vlastní nevěrou. Nevím, co v takových případech dělat, aby to bylo správně a neublí?ilo... Já bych to kamarádce nejspí? neřekla (co? ale neznamená, ?e je to správná ře?ení :-) ). Ale zpátky ke knize - je?tě jednou dík za pochvalu, on to je opravdu román ze ?ivota. Měj se moc fajn.