Dobrý večer paní Lenko, prohlí?ím si debatu o Va?í nové kní?ce, zda pokračování, nebo ne a nedá mi to, abych se také nezapojila do diskuze. Kní?ku jsem dostala k Vánocům, přečetla jsem ji jedním dechem a hned se stala pro mě jednou z top kní?ek. A přesto pro pokračování nejsem. Ono by nebylo o čem . Pro mě dopadla nejlépe, jak mohla. A tak bych to přála ka?dé, která by za?ila něco podobného. Slepit hrneček, a čekat, ?e poslou?í jako dřív, je blbost. U? bych z něj ráda nepila, i kdyby byl můj nejoblíbeněj?í, pořád bych se bála, ?e se mi v rukách rozpadne a bude po něm. Raději si koupím nový a časem si ho oblíbím, mo?ná víc, ne? ten první. Sice třeba nebude tak hezký, nebo bude hezčí, ale hlavně se na něj budu moc spolehnout! Co? v prvním případě u? dost dobře nepůjde. Mo?ná ho hned nevyhodím, občas se na něj i podívám a nebo ho vyhodím a hned zapomenu. Myslím si, ?e Věrča má v tomto jasno a i va?e poslední slova o bu?ení srdíčka tomu nasvědčují. Mít doma slepený, krásný hrneček je k ničemu. Je to o té důvěře a ta kdy? chybí, celý vztah jde do háje. Tak?e věřím, ?e po v?em ?patném, bude u? jen to dobré. Moc to Verče přeju. Vám hodně sil do nového roku a nové kní?ky, mějte se moc krásně. Janča