Nevim, ale zdá se mi, ?e na tomhle příběhu je stra?ně znát, ?e je skutečný (co? neznamená, ?e ostatní působí vymy?leně). Nálady Edity a její pocity jsou tak autentické, ?e z toho a? mrazí.
Já jsem jeden čas byla taky na dobré cestě k anorexii, nemyslela jsem na nic jinýho, ne? ?e jsem tlustá, ?e nechutně "?eru", u? jsem si taky připadala odporná, nepřita?livá (trochu měl na tom podíl i můj bývalý přítel). Ale pak jsem potkala mu?skýho, který mě přesvědčil, ?e pro něj jsem krásná. A dnes u? svou váhu tolik neře?im. I kdy? bych samozřejmě byla ráda ?tíhlá jako proutek. Ale na druhou stranu vim, ?e odporně tlustá taky nejsem a ?e ka?dej jsme nějakej.
Ka?dopádně kní?ka je skvělá, i kdy? ji je?tě nemám dočtenou. A Mí?a byla opravdová kamarádka, myslim, ?e málokdo by vydr?el stát při svém příteli, pokud by se k němu choval tak, jak to někdy dokázala Edita.