Moje inspirace..
Ahoj v?em.
Asi nezačnu zrovna slavně a ne v?em se bude líbit, jak jsem tuhle knihu pochopila, ale stalo se to a já u? to bohu?el nezměním.
Poprvé jsem tuto kn?ku četla, kdy? mi bylo asi jedenáct. Kdy? jsem ji dočetla bylo mi ?patně. ?patně z toho, jak tohle mů?e někdo udělat, jak se mů?e ničit jen kvůli tomu, aby vypadal dokonale. A mamce jsem tehdy řekla, ?e já bych anorexii nikdy v ?ivotě nemohla mít...
Ve třinácti se v?ak ve mě něco změnilo. Začala jsem hubnout, nenáviděla svý tělo. Nenáviděla jsem sebe a tu knihu jsem přečetla během jednoho dne znova. Stala se mou thinspirací, podle které jsem hubla. Cvičení, jídla jsem si brala méně...vlastně jsem chtěla být lep?í. Potom kdy? jsem do?la na 48kg/176cm jsem si uvědomila, ?e neubli?uji sobě, ale v?em ostatním, kterým na mě zále?í. A..nějak jsem se sna?ila jíst.
Teď z toho mám denně deprese, z toho, ?e jsem nula, nejsem perfektní jak chci být, nesná?ím své tělo. Vá?ně..nejsem krásná. A nebudu nikdy. Hubnout - je jedinej smysl ?ivota. A fakt se sna?ím to nějak mít pod kontrolou, to co zhubnout mů?u a co ne. Ale..v?dycky to ve mě bude.
Chci tím říct, aby v?echny holky, co si myslí ?e jsou tlusté, aby nehubli. Mů?ete, jistě, ale jiným způsobem ne? hladovkou. Proto?e vás to jenom zničí. A to, ?e si někdo říká, ?e jste tlusté, pak je ten člověk s prominutím hloupý..kdyby v?echny holky byly jako anorektické modelky..kdo by měl děti? =o) V?echny holky by byly stejné..a to přece nechceme..
Ahoj Veru...
Tahle kní?ka by měla být právě inspirací k tomu, aby to holky ani nezkou?ely, takhle blbnout s hladovkou... a tak zírám, ?e u Tebe to mělo naprosto opačný účinky - a je mi to líto...
Podle toho, co tu čtu dá, bych řekla, ?e bys mo?ná potřebovala odbornou pomoc... Zkus vyhledat nějakého psychologa nebo nevím, kdo se tím zabývá, ka?dopádně tady to sama asi nezvládne?, kdy? má? takové pocity!
Dr?ím pěsti, a? jsi v pořádku!
Ahoj. Dík za odpověď. Ví? s těma depkama, třikrát sem se sna?ila předávkovat celým balením Ibalginu, ale nějak mě to nakoplo k tomu, ?e vím, ?e jsem srab, ?e někdy mám chu? to skončit, ale neudělám to, prostě jsem na to moc slabá. Hladovka se vystřídala se snahou nejíst a střídavými záchvaty přejídání se, tak?e se pak nemů?u ani za ty depky divit..no, zalo?ila jsem si blog, kterej mi tak nějak pomáhá se vypisovat a sna?ím se na to nemyslet. K psychologovi mě poslalo u? hodně lidí, ale problém je v tom, ?e to před cizími lidmi hraju dost dobře, ?e jsem v pohodě..a máma jen řekne, ?e je to puberta, kdy? mám chu? jí říct, ?e chci pomoct..a víc s tím nedělá. Prostě je to PUBERTA...vlastně to říká ka?dej, tak ani nevím..co to je..
Veru, napsala bys mi adresu na svůj blog? A? u? na mejl nebo sem...
Musím říct, ?e bys s tím KA?DOPÁDNĚ měla něco dělat - i kdy? vím, ?e to bude hodně tě?ký, po tom, co ti na to řekla Tvoje mamka. Nevím, kolik je Ti let, ale... bě? k doktorovi sama... tohle u? zachází hodně daleko!