Přeji hezky posváteční večer:) Tak jsme se taky s radostí hned na první svátek pustila do LN a nečekala jsem jak moc osobně se mě tato kní?ka dotkne. Kdy? mi bylo 17, chodila jsem s klukem, který měl 26. Pro mě byl milý a hezký a jedinečný, no prostě láska jako trám. Chodili jsme splolu jeden rok a já věděla, ?e mě má stejně rád, jako já jeho. Jen?e celou dobu, aby nám bylo dobře, jsme museli být sami. On se nechtěl kamarádit s mými přáteli, proto?e se mu zdáli pubertální, já jsem se styděla před těmi jeho, proto?e mi říkali malá "Tun?a". Někdy jsem něco jen tak v rychlosti plácla a on se mi vysmál, ?e se chovám jak malá. Někdy jsem chtěla jít na diskotéku a on mě dlouho přemlouval, abych tam ne?la a kdy? jsem si stejně prosadila svou, tak byl ura?ený a v?dycky kolem pulnoci pro mě přijel, ?e u? mám jet domů. Ná? vztah nakonec dopadl rozchodem a to díky silvestru, který jsme trávili ka?dý sám se svou partou a on se tam zamiloval do slečny o dva roky mlad?í ne? on sám. Tenkrát jsem to obrečela, ale dnes s odstupem času vidím, ?e ná? vztah neměl perspektivu a jsem tomu rozchodu ráda. Z ka?dého vztahu si člověk něco do dal?ího odnese a já jsem díky této zku?enosti na?la Jiříka, se kterým budu u? teď na jaře 5 let.
Nicméně kní?ečka mi nějak přivolala trochu sentimentální náladu, proto?e jsem na Danka začala vzpomínat. Leni moc děkuji za krásnou kní?ku. Asi budu muset ve svém účtě přepsat titul nejoblíbeněj?í knihy:)