Ale jo, já zase věřím, ?e bys to uměla, kdybych to podrobněji rozvedla. :) Tak slo?ité jsem to zas neměla. :)) Určitě jsem u toho netrpěla a nekoukala někam do zdi... aspoň ne s tím prvním milovaným partnerem. Samozřejmě, ?e převa?ovaly pocity pěkné - ?e jsme si blízcí, ?e se mu to maximálně líbí, prostě ?e se miluju s osobou, kterou mám ráda..., chladná, nato?pak pasivní jsem nebyla, ba naopak, ale prostě mi připadalo, ?e se mnou asi není něco v pořádku, kdy? neza?ívám úplnou extázi a rozko?. Bude to nejspí? zejména tím, ?e jsem v?dy o v?em příli? do hloubky přemý?lela, no. :) A taky tím, ?e jsem na protěj?ku viděla, jak mu zále?í na tom, abych do?la k vrcholu apod. Jen?e se sna?il tak moc, a? se to ve mně tehdy mo?ná právě proto více bloklo. Tak je to mo?ná i v tomhle. Jinak, abych to uvedla na pravou míru, pro?ila jsem s ním i s jinými i spoustu příjemných chvil, ale stejně mi léta připadalo, ?e to není úplně ONO. Znovu opakuji, ne kvůli tomu, jestli "se udělám" nebo ne, to v podstatě problém ani nebyl, velmi rychle jsem zjistila, "co a jak" :)) a neostýchala se to nikdy dát protěj?ku najevo, ale prostě tam nebylo to uvolnění, odpoutání se od starostí, v?edního světa, no prostě schopnost dát do toho v?e. :) Ví?, co mě ale tě?í? Ten pocit, který mám u toho svého nyněj?ího a snad toho pravého - ?e je pro mě v něčem v podstatě tím "prvním", by? teda doslova jaksi rozhodně zdaleka není... (hoď kamenem, kdos bez viny)... , i tím je to pro mě v?echno s ním jedinečné. Nelituji, ?e to předtím nebylo ono, koneckonců, ta moje mamka dodala je?tě jednu věc: "...snad a? přijde ten opravdu pravej....." - tak asi fakt jo... :)))