Na jeden zátah
Milá Lenko. Nadpis není úplně přesný, ale je fakt, ?e v neděli jsem si sedla k téhle kní?ce a nebýt toho, ?e jsem byla donucena jít sestře shlédnout nové bydlení, byla bych ji jistě dočetla. :-)
Líbila se mi zase o něco více ne? posledně. Víc jsem si ji dokázala vychutnat. Moc se mi líbilo Marcelino s?ívání se s novým prostředím, i kontrast mezi těmi dvěma rodinami (Marcelinou stálou a náhradní). Je fakt, ?e na začátku byla Marcela protivná, a? to bolelo, nafoukaná byla taky dost, ale postupně leccos pochopila. A byla s ní legrace. Teta se zdravou stravou a různobarevnými vě?áčky by mi asi taky chvílema lezla na nervy, ale měla spoustu jiných předností a z jejich rodiny (po del?ím čtení) na mě dýchal určitý klid a pohoda.
Kry?tof - asi ho zařadím mezi své oblíbené mu?ské postavy. Nebyl černobílej, měl spoustu neřestí, ale byl skutečnej, nepůsobil jak z jiného světa. A v jádru to byl dobrej kluk. Přístup k holkám měl, pravda, prapodivnej, ale jak jsem to tak pozorovala - ty holky si za to mohly samy.
?těpán byl na můj vkus moc takový trdlo, takovej moc neohrabanej a je fakt, ?e jsem úplně nepobrala, proč s ním Marcela flirtovala a udr?ovala v něm naději, kdy? jsem měla pocit, ?e z její strany jsou maximálně sympatie. Ale zas na druhou stranu ono člověku dělá dobře, kdy? se líbí a taky to líbání měl být nejspí? truc Kry?tofovi (v této kapitole jsem skončila a u? si přesně nepamatuju, co následovalo). Ale je fakt, ?e vůči Mí?e to nebylo fér. Ale abych mohla plně hodnotit, musim si to dočíst. :-)
Zkrátka abych to shrnula - kní?ka má mé velké sympatie, hodně mě bavila číst a výtek mám jen po skrovnu a ani nestojí za řeč. :-)
Milá Anno, moc děkuji za dokonalý rozbor a pochvalu, opravdu jsi mě potě?ila! Super, ?e ses ke kní?ce vrátila a vychutnala si ji víc ne? posledně, já to říkám pořád, ?e opětovné čtení není na ?kodu (a mnozí tomu stále je?tě nevěří :-) ). Kry?tof byl trochu samorost, ale zase to měl v hlavě srovnané - včetně toho, co chce a čeká od ?ivota - co? nemohou některé čtenářky překousnout, proto?e jaksi do své budoucnosti Marcelu nezahrnul. Nicméně bylo to určitě čestněj?í, ne? kdyby mluvil do větru a sliboval, ona by na něj čekala a čekala... A kdo ví, jak by to dopadlo. Takhle to přebolí a je volná, na ka?dém konci je pěkný právě ten začátek, to, co mů?e přijít. Marcela byla normální holka, tudí? měla i svoje chyby, nechovala se zrovna fér ani vůči tetě, ani vůči Mí?e, jen?e nikdo není bez chyb a ka?dý udělá nějakou tu botu, kterou by nejrad?i vzal zpátky, kdyby to ?lo. Jen?e ono to nejde.
Já se ke kní?kám vracím pravidelně, v?dycky si popřemej?lím, kterou jsem dlouho nečetla a na kterou mám chu? a jdu na ní. :-)
S tím Kry?tofem máte pravdu, ?e nezvolil zrovna nejromantičtěj?í cestu. Marcelu jsem chápala, ?e by byla ochotna obětovat leccos, aby mohla být s Kry?tofem. A u Kry?tofa jsem ocenila, ?e se dr?el při zemi, ?e (stejně jako já) nedá na takový ty kecy o lásce a? za hrob a je realista. Podle mě se zachoval nejvíc fér jak mohl. K sobě i k Marcele, i kdy? té se to tak nezdálo.
Jo a minule jsem zapomněla zmínit ty prá?ky - byla blbost, ?e po nich Marcela sáhla v podstatě hned, to je jasný. Na druhou stranu člověk v takový chvíli (a obzvlá?? v 17) moc nepřemej?lí, tak?e jsem se tomu úplně nedivila. Líbilo se mi, jak byla popsaná postupná závislost a nakonec odvykání. Se závislostí ?ádné zku?enosti nemám, ale zdálo se mi to velice věrohodné.
Díky, Anno, nejen za pochvalu, ale celkově jsi mi zvedla hned po ránu náladu. Měj se, pěkný den - a a? pří?tě potě?í zase jiný titul. To vracení se ke kní?kám podle chuti znám, je to fajn, někdy je nálada na něco veselej?ího, jindy na něco zimního, apod.
Ka?dý lék je chemie, která prostě do těla nepatří. Samozřejmě, jsou léky, bez kterých by se spousta nemocných lidí neobe?la, ale to je něco jiného. Ničit si ale zdraví tím, ?e do sebe člověk cpe léky "navíc", je dost hrozné - a sama vidí?, mů?e to mít i takové vedlej?í účinky, jako jsou halucinace. Nato? si na lécích vypěstovat závislost, jak se to povedlo Marcele.