Ahoj Werushko, zcela s tebou souhlasím, jde o drsnou, ale hodně zajímavou kní?ku. Pro mě je asi jednou z nejoblíbeněj?ích, by? má smutné téma. Ale sakra realistické a aktuální. :) Popsáno je to dokonale - to počáteční zatnutí zubů, obrovská vůlu postupně přerůstající a? v psychický blok a du?evní poruchu, ztráta soudnosti...
Spousta lidí ty holky odsuzuje, ale někdy asi stačí málo k tomu, aby do toho některá "spadla". Často je chyba u? v rodině a výchově... Moje sestřenice má matku obvodní lékařku a jde o rodinu ze vsi, kde se v podstatě skoro pořád jen ba?tí. :) Kdykoliv tam přijedeme, v?ude jsou plné mísy jídla typu klobásy, řízky, tlačenka... Větu, kterou z du?e nenávidím, a sice: "Koukejte si vzít, chcete mě urazit?!" tam sly?íme pětkrát za minutu. :) Sestřenka byla podle mě tímto stylem ?ivota u? znechucená a k jídlu si vypěstovala odpor... no a pak u? byl jen krůček k mentální anorexii. Na?těstí se z toho dostala, ale trvalo to léta.
A jinak - sama mů?u potvrdit, jak někdy mů?e někoho citlivěj?ího jeho okolí zdrtit. Dnes u? bych se nad tím asi usmála, ale na střední jsem byla jiná... a mrzely mě poznámky spolu?aček typu "ty má? teda odvahu, s tímhle zadkem si vezme? d?íny na tělo" nebo "tvůj kluk je takovej hubenej, jemu nevadí, ?e se? krev a mlíko?". Podotýkám, ?e jsem tehdy vá?ila kolem 53 kg, to byl zatím můj strop, ale já jsem velmi nízkého vzrůstu, tehdy jsem byla asi vá?ně oplácaná. Dnes mám skoro o deset míň a vsadím se, ?e kdybych se s těmi káčami potkaly, taky by mě pro změnu stejně jako tebe označovali za anorektičku. Tady je to ale slo?itěj?í, já jím hodně a často, ale zdaleka ne v?echno, např. cukru ani ?petku, není mi jedno, čím si tělo zaná?ím, proto?e nejde nakonec jen o tu postavu, ale o celkové zdraví, které je podle mě částečně odrazem toho, jak se stravujeme. Nevěřím, ?e kdy? se někdo cpe v?ím mo?ným nezdravým, ?e nikdy nebude mít problémy. Ale to u? jsem odbočila... Ka?dopádně na okolí nehleď, vět?inou je v poznámkách tohoto typu akorát tak závist. :) Ty a tví kamarádi přece víte, ?e dietu nedr?í? a jí? plnohodnotně... Jak pí?e paní spisovatelka, má? spí?e výhodu... :)