Mě cizí země taky nikdy nelákaly. Nato? usadit se tam natrvalo, mluvit u? vět?inou jen jiným jazykem, mít vlastně "dítě - cizince"... :)) Ale rozumím lidem, které to někam jinam táhne, ka?dý jsme nějaký. Tchyni Ti nepokrytě závidím... :) Ta moje potencionální bydlí taky ve městě, kde ?ijeme teď. A upřímně, nevím, zdali se z nás někdy stanou něco jako přítelkyně, i kdy? bych si to přála. Přiznám se, ?e mě svazuje i to, ?e mi tyká a já vykám (zatímco s přítelem si moji rodiči tykají skoro od začátku, ne proto, ?e by hned "patřil do rodiny", ale prostě si nepotrpí na nějaké oficiality, jsou v?ichni tři dospělí, tak co :)), připadám si pak tím víc někde pod ní, je to středo?kolská profesorka a navíc matikářka, těch jsem se od malička bála... :)) Určitě je to hodná ?enská, ale zatím nevím, jak k ní nalézt cestu, cítím před ní podivný ostych...