Díky, Vendy, za krásný příspěvek, zahřál! Prima, ?e se Blí?enci líbili, no a to hodnocení, ?e mají vá?ně něco do sebe, potě?ilo, jak jinak. S tím, ?e se David choval dospěleji, ne? dne?ní kluci - jednak někdo je zodpovědněj?í dřív a jednak a hlavně - tu kní?ku jsem psala před spoustou let a nechci, aby to vyznělo nějak mentorsky, ale na?e generace dospívala psychicky dřív ne? generace mých dětí. Bylo to dané dobou, společností, mo?nostmi (tehdy takřka ?ádné nebyly), za nás jsme byli v osmnácti po maturitě (dnes jsou osmnáctiletí teprve ve tře?áku, případně na konci druháku!) a u? mazali do práce, spousta mých vrstevnic se v osmnácti devatenácti vdala (já taky :-) ),měla děti - a tím pádem úplně jiné starosti, kdy? jsme se staraly o rodinu. A kluci toté?, a? si říká kdo chce co chce, vojna nebyla ve v?em na ?kodu. Kdy? srovnám svoje starosti ve svých dvaadvaceti, kdy jsem měla u? obě děti, a Sandřiny, nebo man?ela v jeho čtyřiadvaceti se svým čtyřiadvacetiletým synem... Je to nesrovnatelné. A je to právě dobou.
Je?tě k rodičům - u těch Eviných fungoval silný patriarchát, ?ena závislá na svém mu?i, který se ov?em o ni i o rodinu staral a staral se dobře. Jsou takové typy mu?ů, co si rádi připadají důle?ití, co jsou za hlavu rodiny. A pokud to man?elkám vyhovuje, proč ne. Kdyby byla paní Veselá tě?ce emancipovaná, nemohlo by jim to fungovat, takhle tvořili idylický vztah :-)