Milá Lenko,
dočetla jsem potřetí LL a ve vztahu k němu jsem pro?la zajímavým vývojem: nejprve nenad?ení, pak nad?ení a teď tak někde mezi. Asi zále?í na tom, v jakém rozpolo?ení knihu čtu. :-)
Jsem ráda, ?e jste napsala druhý díl, abych pravdu řekla, zaujal mě víc ne? první. Navíc mi Luká? tentokrát v prvním díle nějak neseděl, takovej rozervanej, věčně nespokojenej, cynickej mladík, kterej ani k jednomu nemá záva?ný důvod (tedy ne? potká Sandru a zahájí kariéru pa?eráka). V druhém díle u? mi při?el v pohodě, nerozčiloval mě a u? to byl prostě chlap, kterej má něco za sebou a nepotřebuje na nikoho dělat machry (ani na čtenáře). A myslím, ?e by se v ?ivotě měl daleko líp, kdyby byl býval zůstal s Janou, tam by si alespoň mohl být jistý, ?e ho nevystřídá za páprdu s plnou peně?enkou. Ale tak chápu, ?e láska je láska a zůstávat s někým ze soucitu či vděčnosti nemá smysl a není to fér. Čím? se dostávám k Sandře, Va?í pro mě třetí nejnesympatičtěj?í hrdince. Stejně jako Luká? mi ve druhém díle při?la snesitelněj?í, i kdy? ne o moc. Byla to taková dal?í Sára, jen o pár pátků star?í.
Neodsuzuju ?eny, které si vydělávají vlastním tělem. Ale a? po mně nikdo nechce, abych je litovala, jaký mají tě?ký ?ivot, kdy? si takový ?ivot zvolily. Kdesi jste psala, ?e Sandra byla bojovnice. Tento názor nesdílím. Bojovnice by v mých očích byla, kdyby blahobyt a peníze nepový?ila na to nejdůle?itěj?í v ?ivotě, čemu? je třeba obětovat v?e (alespoň po tu dobu, ne? přijde Luká?). Bojovnice by pro mě byla, kdyby ?ila v chudobě a počítala ka?dou korunu, ale přesto se neprodala, přesto by si nevzala chlapa jen kvůli penězům, ačkoliv by pak měla ?ivot daleko snaz?í. Lexu si kvůli penězům vzala a pak si stě?uje, jak to tam nesná?í, jak to má u nich tě?ké (mimochodem v čem konkrétně? ?e má nepříjemnou tchýni?). Ráda Ondru neměla, ale vadilo ji, ?e on nemá rád ji? Kdyby ji Urban vydíral tím, ?e jí fyzicky ublí?í nebo ublí?í někomu jí blízkému, tak chápu, ?e v prostituci pokračovala. Ale krucinál, pokud by mi ta práce byla tak odporná, ?e bych se musela chodit vyzpovídat do kostela, tak by mi nějaký prachy u Lexů mohly bejt ukradený, s takovým vydíráním by si na mě Urban opravdu nepři?el. Navíc mě fascinovalo, jak Sandru v prvním díle nenapadlo, ?e by se konečně taky jednou o sebe mohla postarat sama. Uměla jazyky (a v té době to rozhodně nebyla samozřejmost, tak?e velké plus oproti ostatním uchazečům o práci), ale místo aby ?la něco dělat, tak si jezdila po tenisech a jinejch zábavách a při?lo jí zcela v pořádku, ?e za to man?el platí (a ?e se tedy nechává ?ivit, co? u svého skutečného bratra odsuzovala).
Dále jsem nepochopila jednu věc - proč Sandra ne?la nav?tívit Luka do basy. Musela vědět, ?e v ní je a nemohl být takový problém zjistit, v které (minimálně rodiče určitě věděli, kde sedí a ona zase věděla, kde bydlí rodiče). Taky jsem nechopila, proč při prvním setkání v druhém díle Luka ignorovala, ale přitom mu u faráře nechávala milostné dopisy, ?e na něj čeká. Tak buď bych na něj byla na?tvaná, ?e nesplnil slib a ?el pa?ovat, čím? nás hodil přes palubu, a hodlala s ním skoncovat, tak?e bych ho ve vězení nenav?tívila, při případném setkání ho ignorovala, ale taky nenechávala vzkazy, kde mě najde, a? se vrátí. Nebo bych mu to v?e odpustila a chtěla s ním i přesto být, a v tom případě bych ho nav?tívila ve vězení, nechala vzkaz a při setkání rozhodně neignorovala. A k tomu, ?e Sandra opět byla ochotná platit za blahobyt vlastním tělem, nějak nemám, co bych dodala. Já rad?i lidi, kteří ?ijou raději skromně, ne? by se prodávali.
A trochu mě mátla je?tě jedna věc - Sandra je znechucena tím, ?e se s ní v?ichni mu?i chtěj vyspat. Má za sebou lecjaké zá?itky, tento postoj je pochopitelný. Ale já být na jejím místě, tak budu chtít mít od mu?skejch pokoj, a pak se ale nebudu oblékat do elastických mini?atů, z nich? mi po předklonu vyleze kde co. Tak?e Sandru hodnotím jako tě?ce nevyrovnanou bytost, která vlastně neví, co chce (v prvním díle).
Tak a dost kritiky. Lukova sestra byla vylíčena tak ?ivě a barvitě, ?e jsem jí úplně viděla před sebou. :-) Taky bych takhle nerada skončila, ale zvolím raději jiné cesty, ne? Sandra. To samé Leona - mimochodem přijde mi a? komické, jak urputně se sna?ila Luka dostat do chomoutu a jak se v tom anga?ovala celá rodina. Představa, ?e zůstane v 19 na ocet, pro ně musela být opravdu zdrcující, kdy? do?li a? tak daleko, ?e Leonu naváděli, jak se má k Lukovi chovat v posteli. :-)) A líbila se mi Sabina. Mohla se mít materiálně dobře, ale nestálo jí to za to a tak se sebrala, ode?la a postavila se na vlastní nohy. To je mi sympatické.
Luk mě na jednu stranu ?tval, ?e se vyka?lal na tátu, ale na druhou stranu jsem to chápala. Ono je to hrozně úlevné, být od v?ech těchle problémů pryč a mít pocit, ?e se mě netýkají. Znám to a občas po tom sama tou?ím. :-) Líbil se mi Lukův vývoj ve smyslu vydělávání peněz. A fakt mě moc mrzelo, ?e to s Janou neklaplo (i kdy? to bylo jasné od začátku, Sandra visela ve vzduchu furt). Nezazlívala jsem mu, ?e Janu podváděl, to by musel bejt echt charakter (a přiznám se, ?e ani nevím, jestli bych to nazvala charakterem), aby se vyka?lal na osudovou lásku, proto?e kdysi kdesi komusi řekl "ano". Ale Jany mi bylo moc líto. A jejího dítěte. To si opravdu nezaslou?ila. A smutné bylo, ?e Lukovi to vlastně při?lo vhod, ?e dítě umřelo, proto?e pak mohl bezstarostně odejít za Sandrou. Ale tak dějou se různé věci, ?e? Doufám, ?e Jana nesmutnila dlouho, ?e nezahořkla a na?la někoho, pro koho znamenala tolik, co Sandra pro Luká?e. A jen dodám, ?e Sandra a Luká? se k sobě opravdu hodili. :-)

Milá Anno, děkuji za sáhodlouhý příspěvek, ba přímo rozbor :) Je fajn, ?e se ke kní?kám vrací? - a přesně na tom je vidět, ?e se ka?dý příběh vnímá při ka?dém čtení jinak - jasně, kdy? by se četl po týdnu a ve stejné náladě, tak tam ty rozdíly moc znát nebudou, ale tady, po vlastně pěti letech, musí být posun. A tak je to správné a pro mě potě?ující, ?e i tak "staré" příběhy (v?dy? od napsání prvního dílu uplynulo třiadvacet let, to je ?ílené, jak to letí ) - a to úplně původní verze vznikla je?tě dřív - mohou zaujmout i dnes, a co víc, nejen mohou, ale zaujmou a vzbudí emoce (a je jedno, jakého rázu :-) ).

Je?tě jsem, Lenko, zapomněla na Radima. To byl teda hajzlík první třídy, ale libovala jsem si, jak jste ho vylíčila nejednoznačně (tedy a? do toho osudového okam?iku). Myslím, ?e ani on sám a? do té přestřelky v lese netu?il, ?e je a? taková svině. Peníze ho teda semlely řádně, ale líbil se mi ten postupný, poměrně nenápadný vývoj z kámo?e v parchanta. Mo?ná jsem četla nepozorně, ale nevíte, co tu poslední noc pa?ovali, ?e to bylo tak nebezpečný? :-) A taky by mě zajímalo, jak dopadl. Sandra v druhém díle něco nakousla, ale Luk to nechtěl sly?et. Tak?e Vy a Sandra minimálně něco tu?íte a já bych to chtěla vědět. :-)

Tu?ím, ale neprozradím :). Je třeba trochu tajemství a prostoru pro čtenářskou fantazii :-)

Zdravím, Anno, a děkuji za dlouhý příspěvek. To je bezva, ?e jsi kvůli Lukovi ponocovala :-) Tedy, ty jsi sice nevyspalá, ale pro mě je to velká pochvala, kní?ka tě neuspala, tak?e super. Tenhle příběh jsem psala v osobní krizi, nejtě??í době, kdy? mi zemřel man?el (pár dní po sametu), tak?e ta doba se tam zobrazuje věrně. A to,?e tehdy je?tě přetrvávaly zvyky z doby přede?lé - odmaturovat a vdát se, tak to je jasné, nezměnilo se v?e ze dne na den. Napsala jsem tenkrát jedničku, ?ádné číslo u toho nebylo, končilo to prostě ?patně a basta. Druhý díl vznikl a? po pár letech (na popud kamarádky, která na mě byla stra?ně na?tvaná právě kvůli tomu konci). To u? jsem byla v lep?ím psychickém rozpolo?ení, ale zase ne tak úplně (smrt Janina dítěte jsou skutečné zá?itky, bohu?el). Tak?e v kní?ce je to jako v ?ivotě - neexistuje absolutní ?těstí a za v?echno v ?ivotě se platí. To, co by v jedničce byl rů?ový konec, je ve dvojce zcela jiné, proto?e se do příběhu zamíchaly dal?í postavy. Jana byla tou, která to odnesla -a nezaslou?ila si to ani trochu. Vět?inou trpí nevinní nejvíc. Co se týče Radima, ten zůstal nevysvětlený - zále?í na čtenářkách. Já osobně si myslím, ?e z toho prostě vyvázl.
A je?tě k tomu,jestli mů?e člověk milovat celý ?ivot pouze jednu osobu, nato? kdy? se s ní nevídá celé roky - to první ano, občas, za určitých okolností, tomu druhému v?ak taky nevěřím. Souvisí s tím i můj názor na sebevra?du z ne??astné lásky (onehdy jsme na to měly různé názory, jestli vzpomíná? :-) ). Právě proto, ?e vím, ?e kdy? jedna láska skončí (v mém případě hodně dramaticky a definitivně, smrtí partnera), mů?e přijít dal?í. A to i kdy? jsem tomu tenkrát nevěřila, myslela jsem si, ?e tím končí i můj ?ivot, ?e u? nikdy nebudu ??astná, atd. Proto pova?uji za nesmysl brát si ?ivot kvůli lásce, co nevy?la. Nikdy toti? člověk neví, jestli by ta dal?í nebyla stejně dobrá nebo dokonce lep?í.

Tak vidíte, Lenko, já si myslela, ?e jste to psala naráz. Vůbec není vidět, ?e druhý díl byl napsán a? po pár letech. Je fakt, ?e kdyby byl pouze první díl, byla by to va?e nejdrsněj?í kní?ka. Jsem ráda, ?e je i druhý. :-)
Ohledně těch sebevra?d - vzhledem k tomu, ?e sama sebe řadím mezi potenciální sebevrahy (nutno brát s nadhledem), tak v?dycky cítím potřebu se jich zastat. :-) Samozřejmě, vra?dit se jen kvůli tomu, ?e mě opustil přítel/přítelkyně je hloupost. Jen?e si myslím, ?e vět?inou tohle není ten jediný problém. I kdy? nepopírám, ?e někdy ano.
Myslím si, ?e po tomhle ře?ení člověk vět?inou sáhne po dlouhodobých problémech, dlouhodobé nechuti ?ít. A do toho člověk nikdy nevidí. Proto mě v?dycky rozčílí, kdy? někdo sebevrahy odsuzuje.

Tak třeba já osobně bych na tu velkou osudovou lásku věřila, kdy jsi jsou dva souzeni atd. ale ne v dne?ní době, kdy je to prostě stra?ně jednoduchý, přijde mi ?e, k tomu, aby se tohle naru?ilo je v dne?ní době spoustu jiných mo?ností ne? dřív - internet, facebook, mobil - proč prostě moje babička s dědou jsou spolu 50 let? Jako je mi jasné, ?e u? se asi nemilují nějakou ?havou láskou, ale pořád si jeden druhého vá?í, mají se rádi a pořád na sebe dokonce i ve svém věku umí i ?árlit! Někde jsem četla nějaký názor, ?e v dne?ní uspěchané době lidi nejsou ochotní problémy ře?it a postavit se k nim - prostě vztah zahodí a začnou raději jinde a odznova - četla jsem k tomu i nějaké přirovnání ?e je to tak u? teď zvykem se v?ím - kdy? se vám doma pokazí pračka, tě?ko ji budete nechávat opravovat - vyhodíte ji a koupíte si novou. Je to sice stra?ně smutný, ale je to tak. Jako je mi jasné, ?e je to o lidech, ale na pravou osudovou lásku u? nevěřím - já se svým přítelem jsme spolu 7 let, budeme se brát a budeme mít i miminko a spousta lidí z mého okolí si myslí a říkají nám jaký máme ideální vztah, ale není to tak - taky u? jsme si toho spoustu a spoustu spolu za?ili a loni u? to dokonce i vypadalo na rozchod, tu krizi jsme zvládli, ale stejně tomu nevěřím, ?e spolu zůstaneme a? do smrti, je to sice asi ?patný přístup, zvlá?? kdy? se budeme brát, ale u nás taky hraje velkou roli to, ?e jsme jeden druhého první partneři a zvlá?? u chlapa nevěřím tomu, ?e doká?e být celý ?ivot s jednou ?enou, obzvlá?? můj přítel, který prostě je hezký a líbí se. Bohu?el kdy? do vztahu přijde stereotyp - a který prostě přijde, dříve nebo později a oba dva se k tomu nepostaví tak, ?e to chtějí ře?it a neřeknou si, jak by si co představovali, proto?e to je dal?í obrovský problém dne?ní doby, ?e spolu lidé neumí komunikovat, jen právě nejlíp tak přes nějaké chaty nebo přes mobil - tak je stra?ně jednoduché si najít nějakou zábavu jak se toho stereotypu zbavit, ale u? se ta zábava bohu?el nemusí týkat partnera nebo partnerky.

Já jsem zase s man?elem 8 let a stále se milujeme, jsme spolu ??astní, máme chlapečka. Věřím, ?e on je moje osudová láska, ale - nejsem úplně naivní, i v den svatby jsem věděla, ?e to nemusí být nav?dy, člověk si svoje city nepřiká?e, oba dva víme, ?e se nám mů?e stát, ?e třeba za deset, dvacet let se mů?e jeden z nás zamilovat do někoho jiného, nebo tak, to člověk nikdy neví. Sice si to nyní nedoká?u představit, ale před deseti lety jsem si nedokázala představit, ?e budu moct milovat chlapa..člověk prostě nikdy neví. Tak?e si musíme vá?it toho přítomného času. A na vztahu se musí pracovat, navíc si myslim, ?e nám to vydr?elo hlavně proto, ?e jsme spolu v?dy hodně komunikovali. Dle mě to je základ - komunikace a důvěra. U nás to tak bylo a je. A jsem z dne?ní doby, není nám ani třicet, a komunikujeme spolu normálně, ale je pravda, ?e v na?em okolí moc ??astných párů nemáme.