05. 12. 2010 - VÁNOČNÍ SOUTĚ? 2010 - IV. kolo: ZIMA

Čtvrté a současně poslední kolo vánoční soutě?e přiná?í opět 6 krátkých ukázek ze ?esti knih, tentokrát ze zimního období. Vá? úkol je stejný jako v přede?lých kolech ? napi?te mi, z které knihy ukázky jsou. Odpovědi zasílejte na mail lenka@lanczova.cz, do těla zprávy uvádějte v?dy číslo kola a pi?te v?dy z tého? mailu, co máte registrovaný tady na stránkách! Odpovědi je mo?né posílat a? do soboty 18.12.2010, slosování bude na zlatou neděli 19.12.2010.

IV.KOLO ? ZIMA

1.
Na líčení není co opravit, tudí? v půl čtvrté vyrazím k hřebčínu. Jsem tam první, podupávám ve vysokém sněhu a jakmile spatřím blí?ící se reflektory auta, v něm? tu?ím modrý pe?ot, málem radostí poskočím. Díky sychravé mlze, ze které se tvoří slu?ná námraza na ka?dé větvičce, drátěném oku plotu i ohradě koňského výběhu, je navzdory málo pokročilému času skoro tma.
?Mikulá?i!? Vklouznu k němu do vozu a skončím rovnou ve vá?nivém polibku je?tě dřív, ne? stihne vyřadit a vypnout motor. ?Bezva, ?e tu jsi autem, mů?eme někam vyrazit. Dnes mám čas a budu ho mít klidně a? do půlnoci!?
?Jasně, kdy? nemů?u já,? ?klebí se.
?Ty chce? zase hned odjet...??
?Zase tak hned ne. Nejsem blázen. Pojď ke mně blí?...?
Ne? se naději, sklopí obě sedačky, nejen tu mou.

a) ?eptej do ticha
b) Za?eptej do vlasů
c) Po?eptej po větru

2.
?Sjedu si za Lenkou,? oznámím na?im něco málo po jedné.
?V takovém počasí? A na kole? Nezbláznila ses??
?Vezmu si bě?ky,? pokrčím rameny. ?Potřebuji si protáhnout kosti a Doneček se taky rád proběhne.?
Kroutí nade mnou hlavou, ov?em oté, co je ujsitím , ?e jsem se dostatečně na?prtala, mi přestanou bránit. S jazykem vyplazeným víc ne? Doneček dorazím do Kostelce za necelou půlhodinu. Studený vzduch mě pálí v plicích. U první telefonní budky shodím ly?e a poručím Donečkovi, aby hlídal.
Rikovo číslo vy?ukám zkřehlými prsty. Tút ? tút ? tút -
Zkusím to znovu a je?tě do třetice. Nebere to! Kde mů?e být?! Gábina to zvedne hned na první pokus. ?Tak co??
?Nic,? zklame mě. ?Nepři?el ani nezavolal.?
Kousnu se do rtu. ?Něco se děje.?

a) Hořká chu? lásky
b) Postel plná rů?í
c) Půlnoční sny

3.
?tědrý den jsem dle ustáleného zvyku strávila hladová u televize, nebo? jsem jako ka?dý rok doufala ve zlaté prasátko. Pochopitelně se mi nezjevilo. Odpoledne jsme s Tomem a ta?kou ozdobili vánoční strom v hale. Okam?itě provoněl jehličím celý byt, co? ve směsi vanilkového cukru, oří?ků a vůbec v?ech těch vánočních vůní působilo přímo fantasticky. Tě?ila jsem se jako malá holka a aby mi utekl čas, ?la jsem dokonce pomáhat mamce s večeří. Dostala jsem kupu ohromných dárků a skákala radostí dva metry vysoko.
Pozdě večer se ozval zvonek u domovních dveří. Myslela jsem, ?e nám jdou Máchovi popřát ??astné a veselé, přesto?e jsou s na?ima na válečné stezce, a tak jsem se nenamáhala jít otevřít. Tím víc mě překvapil Tomá?, který zavolal na celou halu: ?Má? tam Pavla!?
Vyhnula jsem se mamčinu pohledu a upalovala. Nevěděla jsem, co se děje, o dne?ku přece nemluvil!
?Veselý Vánoce, Radko,? popřál mi a strčil do ruky malou krabičku.

a) Počkej na mě, Radko!
b) Podej mi ruku, Radko!
c) Pojď se mnou, Radko!

4.
Sna?il jsem se jí pomáhat, ale spí? jsem se v?ude pletl. Za okny poletovaly velké mokré vločky, které se na zemi zase rozpou?těly, na pánvičce prskal kapr a já pro?íval čistou lidskou radost. Tohle je ono. To pravé, absolutní!
Večeřeli jsme u? v pět, sotva se za okny pořádně setmělo. Nevěděl jsem, kdy muí odejít k jinému stromku, jistě mnohem honosněj?ímu, ale zeptat jsem se nemohl. Nechtěl jsem si připustit, ?e je?tě dnes zasedne k jiné ?tědrovečerní tabuli a u jiného stromečku rozbalí jistě dra??í a lep?í dárky.
?il jsem přítomností. Vnímal jsem poezii Vánoc, vločky na zahradě, vůni svíček, vanilky a jehličí, sly?el cinkot příborů a ti?e hrající koledy. Pro?íval jsem Sandru naproti mně, vnímal její voňavou krásu a mohl na ní oči nechat. Večeřel jsem v obleku s kravatou! Na?e první Vánoce jsou dostatečným důvodem dát se do gala. První ? a mo?ná poslední.

a) Hří?ná touha
b) Lucky Luk 1
c) Lucky Luk 2

5.
Napočítám tři kluky a pět dívek. V?ichni zvednou zvědavě hlavy a u? se vítají s mým průvodcem. ?Lome? No konečně! U? to vypadalo, ?e ani nepřijede?... Koho jsi nám to dovedl??
?To byste chtěli vědět, co?? zazubí se Lom. ?Můj objev, nedělejte si nároky, pánové. Doslova objev. Na?el jsi ji celou promrzlou na zastávce. Jmenuje se... Jak se jmenuje???
Společnost vybuchne smíchy. ?Jste spolu daleko, co??
?Slečna se mi zapomněla představit,? ohradí se Lom. ??e??
?Nějak nebyla příle?itost,? breptnu rozpačitě. ?Radka.?
?Tak?e vítej u nás, Radko,? zdraví mě a současně se představují. Tmavovlasý kluk ani nemusí, poznám ho podle fotky na ICQ: Osky. Uvědomím si, ?e vypadá ve skutečnosti je?tě lépe ne? na obrázku! Kluk s rovnými hnědými vlasy se jmenuje Libor, tak?e zbývající modrooký blonďák musí být Robert...
?Eso,? potvrdí můj odhad a lípne mi pusu kamsi na tvář. Docela fe?ák, uvědomím si, vysoký a ramenatý, i kdy? Osky je hezčí... ?koda. Odpovím na pozdrav také dívkám.
?Radka?? zopakuje Osky moje jméno a jeho oří?kově hnědé oči se mi zaryjí pod ků?i. ?Ty nejsi Dee z Internetu??
Sama nevím, proč jsem se skryla za jiné jméno, najednou jsem se neodvá?ila přiznat, kdo vlastně jsem!

a) Sběratelka polibků
b) Kde končí svět
c) Kam se vytrácí láska

6.
Odstrčím se hůlkami a vjedu mezi ně, abych se protlačila k turniketu. Jistě, mohla jsem je objet za jejich zády, ale to by si mě nev?iml! Pokud má filipa a zájem, musí vyu?ít ?ance a chytit si dal?í pomu, ne? V tu chvíli se v?ak Okoun rozhodne vydat se v?anc osudu a vlekař mu podá pomu hned po mně. To, ?e je můj idol v pořadí hned za Okounem, jak zjistím pohledem přes vlastní rameno, mě nijak nenadchne. Je to dost daleko na to, aby si mě v?iml! S povzdechem se obrátím čelem po směru jízdy a překá?ku v jízdní dráze v podobě holky, co spadl z pomy přede mnou rovnou do stopy, zaregistruji příli? pozdě na to, abych stihla zareagovat a pustila svou pomu. Narazím do jejích ly?í válících se na sněhu jako závory a pádu se samozřejmě nevyhnu. Ke v?emu tak blbě, ?e se do sebe zaklesneme ly?ema a nemů?eme vstát ani jedna! Kluci za mnou hulákají na Okouna, aby se pustil, ale ten je rád, ?e ustál rozjezd a dr?í se, tak?e je vzápětí dal?í obětí hromadného pádu a ?uchne na mě jako pytel ovsa.
Fe?ák s bradkou takovou začátečnickou chybu samozřejmě neudělá, vyhne se pádu a proto?e je v snowboardových botách mnohem pohyblivěj?í ne? my v ly?ácích, jde nám pomoct rozplést klubko ly?í a údů. Ná? karambol pobaví půlku sjezdovky, vlekař kvůli tomu dokonce zastaví pomu. Jakmile ze mě kluk sundá Okouna, vyprostím se zpod ly?í té holky, která se hihňá jako pra?těná, a svi?ně z místa nehody ujedu, i kdy? za mnou ti kluci něco volají. Takový trapas!!!

a) Doteky noci
b) Deváté nebe
c) Panna nebo Blí?enec

Odpovědi: A C A B B B