O plánovaném setkání čtenářek ve Slavonicích jsem si přečetla v anketě, tu?ím, ?e to bylo asi v dubnu. Nevěnovala jsem tomu příli?nou pozornost, ani jsem konkrétně netu?ila, o co jde, nebyly u toho ?ádné podrobnosti. A? kdy? mi paní Lenička poslala mailík, který obsahoval info a kontakt na ubytovnu Pekoro, začala jsem plánovat, telefonicky si zarezervovala postel a obeznámila rodiče, ?e jim jejich drahá dcerunka první víkend v červenci zmizí z očí.
      Sraz se blí?il mílovými kroky a mně vrcholilo zkou?kové, v té době jsem se po úspě?né registraci na Lenčiných stránkách stala účastníkem diskuzí a debat a postupně se s ostatními ?u?ivatelkami? přes net nebo ICQ poznávala. Moje obavy z neznáma se rozplynuly, holky mě mile přivítaly a přijaly mezi sebe. Strach zmizel jak mávnutím kouzelného proutku, tě?ila jsem se, hrozně! Následovaly přípravy, balení, pečení, výběr kní?ek k podepsání (nakonec jsem si vzala své dvě nejoblíbeněj?í). Mezitím se zkazilo počasí, prudká vedra vystřídaly bouřky a přívalové de?tě. Na netu jsem studovala příspěvky, které se týkaly záplav, na?těstí Slavonice zasáhly jen okrajově. Nic mi tedy nebránilo akci Lancz -con uskutečnit, původně jsem myslela, ?e pojedu z Prahy, potom zase, ?e odjedu na chalupu a odtud do Slavonic, ale nakonec mi mé rozhodování ulehčili rodiče, odvezli mě přímo na místo. Cestou jsme se stavili na chalupě, kde jsme přespali (ráno jsem opětovně pekla, svůj výtvor jsem zapomněla doma v lednici), a druhý den vyrazili, tedy abych byla přesněj?í, spí?e dobloudili do Slavonic.
      Prvním členem Lanczovic rodinky, kterého jsem zahlédla na dvorečku ubytovny, byl roztomilý jezevčík Pajda, vypadal přátelsky, nevrčel ani ne?těkal. :-) Poté, co jsem se ubytovala a odnesla věci na pokoj, jsem se vrátila na dvorek a zamířila do společenské místnosti. Lenka s man?elem, Sandrou a Davidem u? tam byli, čtenářky a čtenáři se sjí?děli postupně. Posadila jsem se k jedné sympaticky vypadající slečně, později jsem se dozvěděla, ?e se také jmenuje Veronika. San rozdávala jmenovky a David okolo neúnavně pobíhal s fo?ákem, člověk si připadal jak celebrita! :-) Následovalo představování, předání dárečků a bu?írování dobrůtek, co holky dovezly ke kafíčku. Pak se vyrazilo na náměstí, ti odvá?něj?í (mezi nimi i moje maličkost) se vydali prozkoumat podzemní chodby, zvolila se krat?í trasa, přesto to byl ú?asně adrenalinový zá?itek! Spolu s podzemím jsme si prohlédly i náměstí a vě?, téměř nikdo nelitoval námahy a neváhal vylézt schody, a ?e jich bylo. :-) Zbývající čas do Lenčiny a Sandřiny besedy ka?dý vyplnil něčím jiným, někdo razil na obhlídku, jiný po nákupech a ti hladověj?í ?li ?lovit? něco k snědku. Já se vrátila spolu s Nikol, Káčátkem a Jasmin na ubytovnu, posvačila a obohatila se o pár foteček ?.
      Těsně před besedami následovalo skupinkové focení. Během té Sandřiny jsem bublala smíchy, ta její upovídanost a hlá?ky mě absolutně dostávaly! :-)) U Lenčiny jsem se u? tolik nesmála, ale zase jsem pozorně naslouchala, a lapala ka?dé slovíčko. J Dal?ím bodem na programu byla autogramiáda a soutě?, která měla prověřit znalosti názvů Lenčiných knih, mimochodem takový okno - vypadl mi Lucky Luk I, II a Most do Země lásky. :-(
      Postupem času se navazovala nová přátelství a utvářely se skupinky. Nejvíc jsem si rozuměla s Nikol, Hany, Káčátkem, Jasmin, ?abičkou a Davidem. Společně jsme se vrhli do víru velkoměsta, David nám dělal průvodce, vytáhl nás do hospody U mrtvoly (optimistický název, ?e? :-)), kde byla i diskotéka, tam se k nám přidala je?tě Kamila. Neustále jsme si povídali a smáli se, David byl moc milý a zábavný společník. Chvilku před půlnocí se od nás odpojila Jasmin s Káčátkem, ?ly chrupat. Nás zbylých ?est se vydalo na prohlídku nočních Slavonic a samozřejmě dokumentovalo, co se dalo. J Po návratu na ubytovnu odpadla Hany a Kamča, zůstaly jsme jen čtyři, kteří odmítli jít spát, jelo se nonstop! Seděli jsme ve společenské místnosti a mluvili o v?em mo?ném ? V pozdních ranních hodinách při?la krize, víčka tě?kla, potřeba spánku se nemilosrdně prohlubovala. U? nevím přesně, kdo z nás to navrhl, ale začali jsme se bavit o zelenině, od ní jsme pře?li k porodnictví a patologii, přes čokoládu a? po filmy. To by jeden nevěřil, co člověka takhle po ránu napadne. :-)) Celou noc jsme probděli bez zamhouření oka. V půl ?esté ráno nás z jídelny vyhnala paní správcová, ?la chystat rekreantům snídani a vůbec se jí nezamlouvalo, ?e nás tam vylapila. Panu správci se pro změnu nelíbilo, ?e jsme si z ?elezných zásob uvařili dvě kafča, hudroval jak starej krocan! :-)) Proplí?ila jsem se spolu se Zdeňkou na pokoj, abychom Kajmanku a zbylé holky neprobudily, převlékly se do čistého o?acení, provedly ranní očistu a celkově se zkulturnily. Musely jsme sebou hodit, byla stanovená doba, kdy opustit ubytovnu. Po zaplacení noclehu, který vlastně nebyl, následovalo smutné loučení, Mi?ule s Tomem zůstávali do pondělka, Jannie s Iwčou vyrazily na Land?tejn, Hany odjí?děla směr Pardubice. Ostatní se postupně rozprchli neznámo kam. Nikol, Jasmin a Káčátko jsme s Davidem doprovodili na vlak. Zbytek nedělního odpoledne jsem strávila v Davidově příjemné společnosti, tím pádem mi přebytečný čas do příjezdu autobusu utekl rychlostí blesku.
      Con předčil mé očekávání, osobně jsem se setkala s paní Leničkou a její rodinou, pro?mejdila kří?em krá?em Slavonice a poznala opravdu báječné lidičky, s kterými jsem i nadále v kontaktu.  Jen ?koda, ?e s některými jsem prohodila sotva pár slov a mo?ná ani to ne. Snad to pří?tě napravím, pevně doufám, ?e se v?em líbilo a za rok se v hojném počtu, a to i  s nováčky, zase sejdeme. Leni, děkujeme Vám, ?e jste pro nás tenhle srazík uspořádala, bylo to víc ne? super!!! Vzpomínat budu minimálně 365 dní.