A je tu, nastal den "D". Po půlročním tě?ení, příprav a pla?ení ohledně spojů do Slavonic, konečně při?la sobota 1.7. a s ní nervozita ruku v ruce dokonce s trémou! Do toho mě začal stra?ně ?tvát Honzík, proto?e co jsem vystoupila v pátek z autobusu linky Chomutov - Praha, hučel do mě, ?e jsou povodně, ?e nás to tam zatopí a ?e nemáme rozum. Kdy? místo aby se unavil stále stejným bububu, po zprávách je?tě přitvrdil, u? mi vá?ně tekly nervy. Byla jsem rozhodnutá jet klidně sama, ačkoli bych riskovala věčné mámino hlídání, přičem? bych jí jen tě?ko uchlácholila jen smskou, ?e jsem dojela dobře. Pak mě je?tě večer dorazil přsípěvek na stránkách od Silvy, ?e mo?ná nepojede, co? znamenalo pro jistotu hledat jinou alternativu, jak do Slavonic trefit vlak-busovou dopravou. U? u? jsem se vetřela k Mí?ině partě, kdy? při?la Silvina uklidňující sms.
Ráno jsem myslela, ?e u? bude od Honzy klid, jen?e sotva otevřel oči, pokračoval ve stra?ení se záplavami a tak jsem ho začala ignorovat, co? při té nervozitě ne?lo zas tak snadno. Pořád jsem koukala na hodinky, jestli nejedeme pozdě, střídavě odepisovala smsky asi třem cestujícím skupinkám včetně na?í spolupasa?érky Jitky (Inready), která mi odvalila půl balvanu obav tím, ?e u? se nahlásila z místa srazu na?í skupinky, toti? z McDonalda na Florenci. Kdy? u? to vypadalo, ?e začíná v?echno vycházet a dokonce jsme se seznámili i s Katkou a Silvou, zjistilo se, ?e nám jaksi chybí zavazadlo. To, ?e si nemáme čím vyčistit zuby a Honzík navíc v čem spát, mě nedostalo tolik jako to, ?e si někdo kliďánko odnesl ( a nám před nosem!!) moje oblíbené kní?ky "lanczovky", CD, co jsem vezla pro Nikol a krom toho i moje vlastní kní?ky, které se prostě na pultech knihkupectví nenacházejí a tudí? je jen tak nedokoupím. Hlavně ta s grafickou obálkou od Honzíka mě mrzela, proto?e tu obálku u? asi nikde nemám. Úplně mě polilo horko, pak ledový pot, ale rozhodla jsem se nekazit si tím den a rad?i Honzíkovi slíbila nový batoh, v duchu se usmiřujíc se skoro smrtelnou ztrátou. Teď mám díry v knihovničce, ach jo...
Cesta probíhala v pohodě, dokonce jsem si povídala i s Katkou, co? mě osobně překvapilo, jeliko? jsme se na stránkách nějak nepochopily či co a tro?ku si po?lapaly kuří oka:) Ale v autě to bylo v pohodě, pokud nepočítám bloudění kousek od Slavonic, kdy nám le?ely málem před nosem a my je jaksi minuly:) Na?těstí nám poradila Lenka s man?elem, ačkoli v místech bez signálu to byla docela fu?ka v tom telefonu něco sly?et. Z blí?ícím se setkáním jsem byla čím dál nervózněj?í a tak jsem si a? zpětně uvědomila, ?e u? jsem mluvila s Lenkou! Ani? by mi to nějak do?lo:) Kdy? jsme se autem otáčeli na správný směr, toti? přesně opačný, přiskočil k nám je?tě ke v?emu jakýsi chlápek, kterému kleklo auto a mylně si myslel, ?e mu jedeme na pomoc a stavíme snad kvůli němu. Vůbec se s námi nebavil, drapl Honzu a tak chudák můj Honzík pořád zachmuřený ze ztráty batohu (byl ode mě) je?tě tlačil auto:-))
Setkání mi vzalo vítr z plachet. Ač jsem si to představovala snad milionkrát, bylo to úplně něco jiného. Byla v tom ta atmosféra, ty lidi, které jsem najednou viděla tváří v tvář, ačkoli jsem je tak dlouho znala jen podle nicků a taky Lenka, která byla přesně taková, jakou ji známe. Skvělá, milá a vstřícná. Kdy? jsem se s ní setkala poprvé, stála u kuchyňské linky a starala se o občerstvení. Prostě starostlivá jako v?dy. Holky jsem vět?inou poznávala podle tabla, Nikol a Hanču (Summer) jsem u? osobně viděla, ačkoli Hanička shodila vlasy, tak se přiznám, ?e jsem ji v první chvíli přehlédla. S Mi?kou jsem si vylo?eně padla do náruče, to je takový moje zlatíčko. A jeliko? jsme poslední týden hodně strávili na icq i s Tomem, měla jsem pocit, jako kdy? se vítám se ztraceným bráchou:)
Rozdali jsme si dárečky, Lenka z na?ich měla radost, já po holkách házela "?mudlíčkama", co? jsou malí ply?áčci podle barev, které si určily, Kačka (Káčátko) si trefně vybrala ?lutou, co? bylo káčátko:) Od Hanky (Summer) jsem dostala čokoládu, od Nikol CD a do Mi?ky a Toma červeného čertíčka, který mi teď dělá společnost na posteli. Ačkoli ze začátku bylo ticho, najednou to v jídelně hučelo jako v úle.
A? po chvíli se povedlo Lence získat slovo a tak nás ?okovala přáním, abychom se postupně představili, co? doprovázelo mnohohlasné hučení, ?e to bude pří?erné:) Ale nebylo, bylo to občas i vtipné. Měla jsem po svém výstupu co dělat, abych se nepobryndala kávou. Jsem celkem ukecaná, ale kdy? na mě kouká tolik párů očí, klepou se mi kolena, no a taky ruce:)
Kdy? představování skončilo, překvapila nás Lenka dobrou zprávou, ?e je podzemí přístupné. Ihned jsme tam vyrazili, vět?ina si to nenechala ujít. Krom toho podzemí tam také měli pěkného průvodce, roztomile si ?lapal na jazyk. Shodly jsme se s Mi?kou, ?e je to ve Slavonicích hodně obvyklé:) Konečně si umím představit, jak se Iva prolétala tím podzemím v Mokré náruči léta, ačkoli v té kní?ce mi to při?lo del?í, asi postoupila tu obtí?něj?í trasu. Nakonec jsem byla ráda, ?e jsem si to rozmyslela, trojice odvá?livců byla jak "Tři prasátka jdou..." No a já neměla nic na převlečení...
Nezapomněli jsme ani nav?tívit Slavonickou vě?, která mi docela zamotala hlavu, schody se zdály nekonečné! A pořád dokola a dokola...Společně s holkama jsme nakoupily pohledy na památku a já si přihodila i leporelo okolí. Před vě?í vzniklo první hromadné foto. Kluci si hráli na dvorní fotografy v čele s Davidem, ka?dému na zápěstí visely minimálně 4 fotoaparáty a my u? dostávaly křeče do tváří. Stejně tak před ubytovnou, kde jsme k focení ukecaly i Lenku. A ani neměla sluneční brýle, jak vyhro?ovala, tak?e paráda.
Před besedou se ?la je?tě jedna část čtenářek nadlábnout do restaurace. Tam jsme si káply do noty se Sandrou, krásně se jí rozvázal jazyk, to asi tím Jelzinem, tak?e jsme si shodně přizvukovaly, jak proboha mů?ou v?ichni tak hltat, kdy? jídlo se má vychutnat! V?ichni nás sly?eli a tak kdy? jsme zůstaly jako jediné s jídlem na talířích, zatímco oni je měli prázdné, shodně na nás v?ichni otočili hlavu a začali se smát. A my se je?tě divily čemu:)
Obě besedy byly super, ačkoli ka?dá jiná. San byla vylo?eně roztomilá, po tom Jelzinu nebylo divu, vytáhla ho snad celý :), a dokonce i vtipná, to kdy? se jí Lenka sna?ila občas doplnit a San ji hubovala, ?e to ví, ?e se k tomu dostane:) Lenčina byla hlavně zajímavá, proto?e jsem si v?dycky myslela, ?e toho vím hodně, ale mnohým mě překvapila. Třeba kdy? vytáhla první Blí?ence, se?it A4 z roku někdy před revolucí, nevěřila jsem svým očím. V?echno si schovává!
Po besedách při?la na řadu autogramiáda, při ní? jsem si s Lenkou i chvilku povídala. Získala jsem pouze jediný podpis a to do Času něhy, který zůstal v mé ta?ce, jeliko? jsem měla v plánu při případné nudě (ta se ale nekonala) v autě číst. Ale alespoň jsem si drze řekla o bonus, kdy? mi zbyl jen ten siroteček, mám tam srdíčko!!
Soutě?í jsem asi moc neprolezla, já to toti? psala bez přemý?lení, a? kdy? jsem to odevzdala, zpětně mi v?echno docházelo. ?koda, no. Ale aspoň jsem se pobavila, kdy? jsem musela rozsoudit holky, jak se jmenuje hrdinka v kní?ce Tři na lásku, nebo kdy? jsem Mi?ce dala nápovědu ke kní?ce - Black Nights... ono stačí málo:)
Na večer ode?la skupina v čele s Davidem do hospůdky, myslím, ?e asi neskončili u jedné. My zůstaly s Lenkou, jejím man?elem, Sandrou, Mi?kou, Tomem, Hankou (Summer) a Luckou (LuciasCarlos) v jídelně. Jeliko? jsem s původně myslela, ?e jdeme do hospody v?ichni a měla jsem nalitou skleničku vína vytáhla jsem jí skoro na jeden zátah a pak se mi tro?ku motalo v?echno, co se dalo, ale snad jsem ostudu neudělala:) Asi po půl hodince se k nám přidali templáři, kteří nám do d?usu namíchali vodku a naopak si do vodky namíchali ná? d?us, tudí? se musím priznat, ?e.. ehm... si pak asi hodinku nic moc nepamatuji:) Pokou?eli se nám namluvit, ?e jsou skutečně templáři, já bych jim na to snad i skočila:) Začaly se mi zavírat oči, asi ten alkohol a málo spánku předtím udělaly své.
Kdy? se ale začali zvedat ostatní, u? se mi zase spát nechtělo. Ale to bych tam asi zůstala sama ( mo?ná s uklízečkou, která tam chtěla jít u? kdy? jsme tam seděli a na?e malá se?lost jí docela překvapila:) a tak jsme se rozloučili a ?li spát.
Ráno jsme si nechali věci u Mi?ky, Toma a Lucky a vyrazili společně na procházku po Slavonicích. Napadlo nás kouknout, kde je knihovna a kde Lenka bydlí, ačkoli bychom tam potkali jen Davida, proto?e Lenka jela odvézt Sandru do Chotěboře na fantasy con. Jen?e ten nás překvapil na náměstí. A pak stra?ně rychle zmizel a tak jsme ?li hledat na vlastní pěst. Do?ly jsme k zajímavému zji?tění. 2700 obyvatel Slavonic je buď něčí fantasy nebo fikce, polovina z tázaných tvrdila, ?e není místní (dokonce i paní v obchodě s keramikou!!) a jedna paní vůbec netu?ila kde hledaná ulice je, ačkoli se přiznala, ?e ve Slavonicích ?ije u? 4 roky! Průzkum tedy ukázal, ?e ve Slavonicích bydlí o polovinu méně lidí ne? je udáváno a jsou o minimálně polovinu vět?í, ne? se zdá, kdy? ani jejich obyvatel nezná celou jejich plochu:)
Čmucháním po Slavonicích nám nále?itě vyhládlo a tak jsme si před cestou domů skákli na oběd. Dala jsem si sma?ený hermelín, je?tě teď se olizuji!, přičem? jsme s Mi?kou ře?ily blí?ící se moje a Honzovy narozky, které máme krásně poskládané za sebou, ?e budeme řádně slavit. Rozohnila jsem se natolik, ?e jsem si a? v půlce cesty k ubytovně v?imla, ?e moje ruce něco omylem ?lohly:) A to skleničku od d?usu Cappy (ačkoli jsem z ní je?tě na náměstí upíjela colu) a vůbec mi za celou dobu nedocvaklo, ?e si vlastně nesu suvenýr! Mi?ka mě naváděla ke ?patnostem, toti? abych si ji nechala na památku, co? samozřejmě lákalo, jen?e já jsem du?e poctivá a tak jsem je?tě letěla přes celé námněstí zpátky, abych se podívala na servírčin překvapený obličej, který si snad ze vzpomínek nikdy nevyma?u:-)) ?koda, ?e ho nikdo neviděl, ostatní toti? čekali venku. Mi?ka pracně zatlačila záchvat smíchu, myslím, ?e by jí udivená servírka je?tě dodala:)
Ve 14:11 nám jel vlak do Jihlavy. Odtamtud autobus do Prahy. Jeli jsme společně s Luckou a Hankou. Mi?ka s Tomem nás ?li doprovodit, je?tě tam zůstávali do pondělí. Na nádra?í jsme se znovu srazili s Lenkou a dokonce i s Pajdou, co? mi udělalo radost, proto?e jsem ho na začátku kvůli bloudění při cestě pro?vihla. Dokoce mi zapózoval!!
Pak u? zbylo jen zamávat, obejmout se s Mi?kou a pápá Slavonice, pápá sraze a pápá Lenko. Uteklo to stra?ně rychle a bylo tak málo času, ?e jsem si ani se v?emi nestihla pořádně pokecat, co? mě moc mrzí a doufám, ?e to napravíme pří?tě. Ka?dopádně jste v?ichni prima!!! A u? se mi moc stýská...
I kdy? nebyly buřty, na které jsem měla celou dobu mlsnou, i kdy? bylo zata?eno a na večer i chladno, přesto byl sraz výjimečnou událostí, proto?e se dokázalo sejít tolik různých lidí a nejen ze v?ech koutů na?í republiky, ale dokonce i z ciziny. Myslím, ?e mů?u s klidem a příjemným pocitem na du?i říct, ?e sraz se více ne? vydařil.