Báječný sraz v Pardubicích ? pojetí Antonie :-)

U? si přesně nevybavím, v kolik hodin a minut jsem se do toho krásně slunečného dne zářícím navíc jasně modrou oblohou ji? od brzkého rána milostivě nechala probudit budíkem, ale zato si vybavím přesně ty pocity radostného a nedočkavého tě?ení se, sotva jsem nastoupila do autobusu, který mě měl odvézt na nádra?í a v něm se v rádiu u pana řidiče rozehrála libá melodie kapely No name, ve které jsem okam?itě viděla znamení, ?e sraz prostě nemů?e dopadnout ?patně, a to ani kdy? mou tvář zahlcovaly nenádherné ra?ící pupínky, kruhy pod očima a kdesi cosi, já se začala tím víc usmívat. Lidé v MHD se ale tak nad?eně, jako já, netvářili, nezazlívala jsem jim to a docela i chápala, ?e mě obdařovali pohledy plnými zá?ti, které zřejmě nedokázaly pochopit, ?e se mů?e někdo v sobotu  před sedmou hodinou ranní  smát, vzná?et na pomyslném obláčku ?těstí a je?tě si pobrukovat melodii, kterou sly?í v buse vyhrávat.. Já jim na oplátku věnovala několikero milých, chápajících úsměvů, ale víc se jimi ani nemohla zabývat, proto?e za chvilku u? měl autobus dorazit k nádra?í a mě naprosto ohromil zvuk skladby, která se začala linout u konce mé jízdy autobusem. Dvojnásobné znamení?? Nevím, fakt je ten, ?e mi snad  ,,do správného kroku? začala vyhrávat má nej kapela Chinaski.

Brzy nato jsem ji? seděla ve vlaku a začala se hrabat ve svém batohu po miniaturní kosmetické ta?tičce, z které jsem si vyndala alespoň řasenku a začala se patlat po obličeji hydratačním krémem. Neuvěřitelné, ale jen tyto dvě činnosti mi zabraly celou hodinu! Ani mí vlakoví spolucestovatelé se na mě netvářili zrovna přívětivě, zřejmě si říkali, hm, nějaká fiflenka v rů?ové mikině jede do Prahy za hadříkama, nebo hůř(co? by pro star?ího dědulu po mé pravici jistě bylo) honit kluky..  A tak mě častovali nevra?ivými pohledy, kterým jsem se musela stejně smát, nebo? u? jsem se zase o píď blí?ila ke svému nedočkání za poznáním, zá?itky, zvědavostí, smíchem?:-)

Dojela jsem na hole?ovické nádra?í a honem pospíchala k metru, kde na mě měla čekat Verulka Veri. Do?la jsem a trochu mě znepokojilo, ?e tam nebyla, nebo? večer předem jsem se náhodou dozvěděla, ?e na mě původně chtěla čekat na úplně jiném nádra?í, tak jsem se jí po několika minutách pokou?ela volat a zjistila jsem, ?e sice není na jiném nádra?í, ale ,,aspoň?(aby to náhodou neproběhlo tak hladce) na opačné straně.. Padly jsme si do náručí a urychleně se vydaly na metro, které nás zavezlo a? na hlavní nádra?í. Na ráno tam byl na můj vkus docela frmol, ale Praha je Praha, brala jsem to. Ne? jsme se vymanily z davu, Pe?ka(78.peta) u? dorazila a dokonce se k mému údivu(sama o sobě říká, jaké je střevo :-) ) sama prodrala z nástupi?tě a čekala na nás kdesi pod. Mo?ná to byl jen můj pocit, ale jakmile jsme spatřily osobu a zelené kalhoty (které jsem si mimochodem bůh ví proč představovala jako křiklavě zelené :-) ) ,  které jí měly patřit, asi i Veri trochu nervózně zpomalila tempo kroku, já rozhodně. Pe?a k nám byla zády, ale jakmile nás viděla, usmála se a na obě ,,vyskočila?, aby nás mohla obejmout, bylo to spontánní, já nic nemusela ře?it, tak?e jsem si říkala, ?e jestli i ostatní se budou chovat ve skutečnosti tak, jak Pe?ka i na stránkách, strach ze ,,zbývajících? je nesmyslný, i kdy? to bych ani nebyla já, kdybych se nezaobírala nějakými obavami a zvlá??, kdy? jsem jen za několik minut měla zvládnout ,,oří?ek? v podobě Lentilky, u které jsem fakt netu?ila, jak se k takovému blbíkovi zachová, přece jen mi posílala recepty a je u? nejen oficiálně dospělá, tak?e.. :-) Je?tě při představování jsem se jistě musela koukat pěkně nejistě, ale po úvodních větách, co v autě proběhly, jsem konečně pochopila, ?e Lentilka má ,,docela dobrý? humor, který mi prostě sedne a hrozně mě i bavil způsob jejího vykládání, její man?el Miky(který se bohu?el nepí?e s měkkým ,, i?, ale to neva, stejně měl ihned mé sympatie ;-)) )byl potom její dokonalý doplňovač.

Cesta utíkala plynule a dle mého soudu po velmi krátkých počátečních rozpacích uvolněně a hlavně vesele, cítila jsem se báječně, jen ty holky, co na nás budou čekat před pardubickým nádra?ím, na koho se mám bát promluvit víc? I kdy? jsem vlastně asi někde uvnitř věděla, koho se budu bát a u koho to brzy brzičko opadne.. A zanedlouho se to tak stalo. Mám dojem, ?e jsme z auta teprve vystupovali a najednou se k nám ,,řítila? o?ivlá Patynka Nelly, která ve mně prostě okam?itě vyvolala pocity, ?e ona bude skutečně tak ně?ná a hodná, milounká a křehká jako na stránkách. Paradoxně to byly její holčičky, ke kterým jsem se nějak styděla přiblí?it, ne ona.. Milá se mi jevila i její sestra Hanča-Ketyna, která ale moc nemluvila a já ji naprosto chápala, ale i přesto se tvářila příjemně.

A pak při?lo to nejtě??í.. Brzy jsem pochopila, ?e ten velký, naprosto bezlízátkový ( :-)) ) kruh, který nám byl čím dál blí?, se zřejmě nepohne a bude jen na nás k němu dokráčet a mně se začaly třást nohy tím víc, čím víc jsem v jednotlivých osobách začala poznávat konkrétní holky. Hrozně mě překvapila Barča, kterou jsem si nedokázala představit tak mile, jak vypadá ve skutečnosti, kdy? jsem viděla Silvii, která se nad námi tyčila :-), řekla jsem si, ?e na ní pravděpodobně asi nedoká?u ani pípnout, nato?pak promluvit a to mi přitom v lednu tak pomohla po tom icq a byla ,,v pohodě? ,  tak proč jsem se k ní ani nepřiblí?ila?? Naprosto u?asle jsem koukala na ?ári-Ami, která byla normální, né taková, ?e kdy? na ní promluvím a ona usly?í moje první ryzí slovo, protočí oči a řekne: tak s takovou blběnou se teda bavit nebudu.. :-)) Naopak, začala se se mnou bavit a dokonce mi řekla, ?e ona se bojí promluvit na mě, aby nezklamala ona mě! Byla jsem z toho u vytr?ení, ale fakt je ten, ?e jen díky ní jsem si mezi námi nevytvořila trapnou bariéru, kdy se budu bát na ni jen podívat, abych ji nenakazila svou Jarkov?tinou :-)) a dokázala se před ní (jako ostatně později-nebo dříve?- přede v?emi) normálně po svým smát...:-) Kačenka, která pro mě byla dal?í ,,velká?, se taky usmívala snad tak, jak ?lo znát z popisků a byla opravdu moc milá, taková normální holka, která se směje, ale přitom i tak má něco v mozku, nevím, ale teď kdy? o tom tak přemý?lím, v tom jejím výrazu se něco skrývá, asi nějaká jistota ,,pravosti?, hodné ,,obyčejnosti?, nebo jak to napsat, je to fakt tě?ký definovat.:-)  No a Hany? U té jsem si myslela, ?e si ani ne?krtnu, zaprvé jsme se na stránkách vlastně nebavily a zadruhé je to vdaná paní, ale úsměvy (a nejen ty!!), které rozdávala na v?echny strany, mě takřka hned ubezpečily v tom, ?e ?ádné strachy, v?dy? je to taky sympa?ačka a přestaň proboha u? ty lidi posuzovat podle věku!! :-) No a čekali jsme na poslední, na kterou jsme ani nikdo neměl číslo, tak?e jsme nevěděli, jestli si to třeba nerozmyslela, jestli skutečně přijede, nebo ne..  A brzy na to z nádra?í vy?la mile se usmívající ?árka sar.be., v její? ků?i bych tedy rozhodně nechtěla být, říkala jsem si, ?e musí být hrozně nervózní a v duchu jí dodávala odvahu, ale i poslední člen seznamování pře?il, tak?e jsme konečně mohli vyrazit.:-)

A v?ichni dohromady, i kdy? díky pro nás velmi úzkému chodníku ,,po částech? za sebou, razili jsme po pardubické promenádě. Začalo se víc komunikovat(já to teda přisuzuju tomu, ?e u? jsme tak ,,blbě? nestáli v tom kruhu :-) ), fotit, smát se, vykřikovat.. A najednou jsem si uvědomila, ?e atmosféra je víc ne? příjemná, bavící a odhodlaná si srazík u?ít na maximum. Nad?eně jsem s holkama vybírala pravé pardubické perníčky, opravdu neustále jsme se fotili, a? mi to při?lo neúnosně vtipný a zřejmě nejen mně, nebo? bublání smíchu ?lo sly?et opravdu z ka?dé strany. Pomalu jsme dorazili na náměstí, kde mým hlavním zájmem bylo počkat si na nevěstu, kterou jsem hrozně chtěla vidět zblízka. No a poté vzhůru ke ka?ně s modrou vodou a konečně do zámecké zahrady a zámku, kde sice bylo krásně, ale vzhledem k času rezervace v restauraci, který Hany sice posunula o hodinu dál, nicméně ani ta moc nestačila, jsme pro?li celkem mr?tně, dokonce i focení podstatně omezili..:-)

Najednou jsme hladoví seděli u pozděj?ího oběda a zase mi chvilku zpočátku připadalo, ?e jde trochu znát nervozita, mo?ná tomu tak bylo i proto, ?e jsem seděla přímo naproti ?ári a u? předem si představovala, jaká to bude ostuda, a? se dozajista pokecám a ona to uvidí ,,v přímém přenosu?.  Sice jsem nebyla veprostřed stolu, ale při jídle jsem měla pocit, ?e tomu tak je, vím, jak jím, a tak jsem nechtěla, aby mě někdo viděl, zvlá?? kdy? jsem jedla nějaké těstoviny, které obzvlá?? neumím jíst, ale nakonec se to dalo a zase panovala super pohoda a vysmátě dobrá atmosféra, ka?dý se u stolu smál, nebo přinejmen?ím usmíval.. Předposlední zastydění při?lo ve chvíli, kdy jsem vy?la ze záchodu a Kačenka mi vrazila do ruky květináčovou včelku, to kdy? si na to i teď vzpomenu, jsem si jistá, ?e jsem musela být rudá studem. A ona prý, ?e nevěděla, kdy své dary dát, lep?í místo si vybrat fakt nemohla.. :-)))  Nyní čas u? přímo letěl a mně začalo docházet, ?e se holt budu muset smířit s tím, ?e i tahleta neuvěřitelně dokonalá se?lost musí dospět ke svému nesmyslnému konci. Vydali jsme se na poslední cestu-cestu na nádra?í, kde jsme se loučily objímáním a já u? se ani nestyděla smát situaci. Na parkovi?ti nám začalo pr?et, já uvědomila Hany s tím, ?e budeme sousedky, rozloučila se s rodinkou Nelly a jejím zlatým čtenářským středobodem a chtě nechtě muselo nás pět zbývajících nastoupit do auta, kde jsme se opět nasmáli. Nejprve nás opustila Verunka a o chvilku později jsme opustily auto já a Pe?a, přičem? Lentilka s Mikym je?tě chvíli stáli a mávali nám, bylo to od nich dle mého soudu moc hezké. S Pe?ulkou jsme kupodivu na?ly nástupi?tě, ka?dá svůj vlak a jakmile jsem zapadla do kupé, začala jsem si znovu přehrávat naprosto vydařený den, čučela na fotky a ?íleně se jako blázen řehtala a doufala, ?e v?ichni to mají stejně. Tyto pocity na?těstí jen tak nezmizely, ale trvaly je?tě dny po srazu, a proto se u? nemů?u dočkat toho dal?ího, který pro mě snad bude přinejmen?ím takové afrodiziakum, jako sraz před měsícem v Pardubkách.:-)